Chce to víc zpěvaček, myslí si Jana Kirschner
Na československé hudební scéně zpěvačka Jana Kirschner působí už dvacet let. Letos má v plánu se svými písničkami objet česká divadla a uzavřít tak projekt Moruša.
Vaší hudební kariérou se táhne řada úspěšných duetů, což u nás není zcela obvyklé. Čím to je?
Asi je to náhoda. Když jsem loni sestavovala svou bestofku, záměrně jsem je tam dala, protože předtím nikdy nevyšly na jedné desce.
Všechny z nich zpíváte s muži. Spolupráce se zpěvačkami vás neláká?
Moc! Přemýšlím nad tím už roky. Mám v hlavě čistě ženský projekt, pro který bych napsala několik písniček a pozvala si kolegyně zpěvačky, které mám ráda.
Které by to byly?
Ráda bych spolupracovala s Hanou Hegerovou, Lucií Bílou nebo Anetou Langerovou. Kdyby se to opravdu povedlo, myslím, že by projekt mohl výrazně zamíchat kartami na české hudební scéně. Mám pocit, že celkově spolu zpívá málo žen.
Takže je podle vás hudební byznys stále pouze mužskou záležitostí?
U nás to tak je. Když se podíváte na plakáty k hudebním festivalům, z devadesáti procent tam vedou jména mužských zpěváků nebo kapel. A těch zpěvaček není až tolik. Ve světě je to samozřejmě jiné. To je pravda! Na Colours jsem měla velkou trému, ale byl to opravdu silný zážitek. Řekla bych, že z těch festivalových jeden z nejlepších.
Máte svůj oblíbený festival?
Slovenskou Pohodu, protože jsme s ní všichni společně tak nějak vyrůstali.
A v Česku?
Právě Colours, ačkoliv bych tam uvítala méně komerce. Od všech ostatních se však festival liší tím, jak je esteticky velmi zdařilý. Člověk je sice od hlavy až k patě od prachu, ale za vítkovický zážitek to stojí.
Dvacátý rok na hudební scéně – jak to plánujete oslavit?
Chtěli bychom ve velkém stylu uzavřít celý projekt Moruša. Nikdy jsem totiž nezažila takovou energii od muzikantů a diváků jako při těchto koncertech. Takže bych chtěla na jaře vyjet do českých divadel. Teď je na to čas.
Máte už nějakou vizi o nové desce? Bude stejně zásadní jako Moruša?
Určitě. Začínám cítit, že toho času člověk nakonec moc nemá, a už se mi nechce dělat kompromisy. Pokud něco dělám, tak to chci dělat pořádně. Zároveň jsem si za poslední rok uvědomila, že mi chybí vyloženě mé písničky, které se na Moruši příliš neobjevovaly. Čím dál častěji se snažím sedat ke kytaře nebo klavíru. Uvidíme.