Když migranti táhnou přes Drážďany

Západní společnost se pomalu probírá z ponížení, do kterého ji svými útoky na ženy dostali snědí mladíci, jimž nabídla pomoc v nouzi. Zároveň po dlouhém a skandálním tutlání informací na obrátkách pomalu nabírá debata, co s tím, kdo a jak tu s námi může žít. Konečně!

Debata dosud byla těžká v tom, že… No, vlastně ani neprobíhala. A to jak u nás, tak v zemích, kde ke skandálům došlo. Zastánci migrantů i odpůrci se míjeli, názor jedné party byl nepřijatelný pro druhou. Teď i kdysi silní „vítači“v diskusích na webech, ale i v publikovaných článcích připouštějí, že strach odpůrců mohl být oprávněný.

Když dnes hovořím s kolegy třeba o obavách lidí, kteří chodili na demonstrace Pegidy v Sasku, pokyvují. Přitom, když jsem zhruba před rokem vyjádřil pro drážďanské rodiny s transparenty pochopení a do světa vypustil prosbu, abychom jim naslouchali, text publikovaný na tomto místě vzbudil u mnohých v redakci nevoli. Nic, je to pryč. Debata se rozbíhá a Evropa řeší, co dál.

Je zřejmé, že je třeba pomoci rodinám, jež utíkají ze strachu před válkou a živořením. Ukazuje se ale stále jasněji, že pomoc může být jen pro zvládnutelný počet. Je už také zřejmější, že má být poskytnuta jen tomu, kdo nepoškozuje práva lidí, kteří pomáhají, ale ani je neomezuje ve způsobu navyklého chování. A o tom se dosud hlasitě nehovořilo, či spíše, kdo něco takového žádal, byl označen jako extremista.

Už si jsme jisti, že sem přichází odlišná kultura se zcela odlišnými hodnotami. „Vítači“dlouhé měsíce apelovali, abychom se všichni změnili a uprchlíky bez debat vzali, jinak se zpronevěříme evropským hodnotám. A kdo uprchlíky byť jen trochu odmítá, musí být přesvědčen a změněn. Proč? Není žádný důvod měnit naše živo-