Opakování vlády jedné strany by byla tragédie
Jeden z nejzkušenějších slovenských politiků Béla Bugár, předseda strany Most-Híd, říká, že cejch kolektivní viny je nepřijatelný. I vůči muslimům.
Slovensko má dnes už jen málo tak zkušených a zároveň ještě perspektivních politiků, jako je vtipný, ale i rozvážný Béla Bugár. Poslancem je od roku 1990, v čele unikátní slovensko-maďarské strany Most-Híd zamíří ve volbách na začátku března znovu do parlamentu. Avšak možná, že i do vlády, kde by ho jako partnera rád viděl Směr Roberta Fica. Sám Bugár však velmi váhá.
Také jste už smířen s tím, že Robert Fico a jeho Směr znovu vyhrají volby a budou dál vládnout?
Volby vyhrají, ale vládnout nemusí. Máme už zkušenosti z roku 2010, kdy to také vypadalo, že Fico vyhraje, a také vyhrál, ale nevládl. My stále vidíme šanci vytvořit vládu z pravicových opozičních stran. Nejhorší pro Slovensko by bylo, kdyby znovu vznikla vláda jedné strany. Katastrofou by byla i vláda Směru a Slovenské národní strany (extrémně nacionalistická, pozn. red.).
Tvrdíte, že je naděje, aby pravice sestavila vládu, ale v minulých letech jste působili téměř bezmocně. Kdysi hlavní strana pravice SDKÚ už téměř zmizela. Může za to dodnes pochybnostmi obestřený korupční spis Gorila, který se týkal vlády pravice?
Nemyslím si, že by za to mohl spis Gorila. I po jeho zveřejnění jsme mohli vládnout. Největším problémem pravice bylo, že jsme nedokončili celé čtyřleté vládní období. Vytvořili jsme vládu Ivety Radičové a ta nevydržela. Padla i hlasy vládní Strany svobody a solidarity. A to kvůli tomu, co okamžitě po pádu vlády bylo za cenu předčasných voleb schváleno, tedy rozšíření eurovalu.
Tedy kvůli něčemu, na co si dnes nikdo ani nevzpomene, co to bylo...
No právě. Něco takového lidé neodpouštějí. My jezdíme na různá setkání s občany a i na jednom z posledních zazněla otázka, zda znovu nepadne pravicová vláda, pokud by se vytvořila.
Pravice ale také na rozdíl od levice není schopna vytvořit nějaký jednotný blok. Proč?
Ano, pravice je skutečně rozdrobená. Vypadá to, jako kdyby každý, kdo je nespokojený, vystoupil ze strany a založil si novou, vlastní. A tak máme napravo obrovské množství uskupení. Je to tak rozdrobené, že se v tom s dovolením ani prase nevyzná. Pravicové strany se musí naučit spolupracovat. Pokud se to nenaučíme, nemůžeme mluvit o tom, že tu bude pevná pravicová vláda.
Jaké čtyři roky má Slovensko pod vládou Roberta Fica a Směru za sebou?
Čtyři roky vlády jedné strany. Ekonomika není ve špatném stavu, máme lepší výběr daní, jsme velmoc ve výrobě aut, to nám jde. Máme peníze, máme z čeho dělat reformy, ale ty se nedělají. Ty čtyři roky vlády Směru jsou o tom, jak rozdávat peníze vlastním lidem nebo jak opít rohlíkem část voličů. Nepomáhá se adresně, ale plošně se rozdává. Vlaky zadarmo...
A zájezdy na hory zadarmo. To už zní dost neuvěřitelně...
Ale funguje to. Lidé si říkají, zase máme něco zadarmo. Co to však znamená? Vlaky zadarmo, když dnes ve čtyřech regionech Slovenska žádné vlaky nejezdí? Nebo proč by měl vlakem jezdit zadarmo důchodce, který má penzi 200 nebo 250 eur, i penzista, který má 1 500 eur měsíčně, protože i takoví jsou...
Projevila se vláda jedné strany nějak negativně na fungování slovenské demokracie?
Současný kabinet fakticky omezil kontrolu vlády. Všechny kontrolní mechanismy byly obsazeny buď lidmi vybranými kabinetem, nebo někým, koho vláda považuje za opozičního, ale vlastně opoziční není. Tím pádem nad ní není žádná kontrola.
To trochu připomíná variantu toho, co se v posledních letech děje v Maďarsku. Vy jste předsedou maďarsko-slovenské strany Most-Híd. Jak se vy sám díváte na vývoj v Maďarsku?
Je to strašná zkušenost. Pokud má někdo ústavní většinu (Fidesz Viktora Orbána v letech 2010–2014), změní ústavu, předělá Ústavní soud, Nejvyšší soud, všechny kontrolní orgány předělá k obrazu svému, to už není o demokracii. To je o moci jedné strany, která si dovoluje všechno. To se dělo a děje v Maďarsku. Tak se v Maďarsku přistupuje k ekonomice i k hodnotovým věcem. Bohužel, hrozí to i v Polsku.
V Polsku se demonstruje proti tomu, že kabinet strany Právo a spravedlnost chce z veřejnoprávní televize udělat provládní hlásnou troubu. Udržely si na Slovensku za vlády Směru televize a rozhlas nezávislost?
Náznak ano, ale skutečně jen náznak. Do televizních pořadů zvou i opoziční politiky, ale do slovenského rozhlasu snad kromě dvou výjimek chodí premiér Robert Fico jen sám a samozřejmě si říká, co chce.
Zatímco ještě před pár roky to bylo i kvůli maďarské menšině na Slovensku mezi Budapeští a Bratislavou často hodně napjaté, teď jako by byl klid. V čem spočívá dohoda Fica s Orbánem?
V tom, že se citlivé menšinové otázky daly na stranu. Řeší se jen ekonomická témata a teď to vypadá, že i společný slovensko-maďarský protitlak proti Evropské unii v otázce migrace. Ale z těch citlivých otázek se nevyřešilo nic.
Nedávno i v Česku způsobilo pozdvižení prohlášení šéfa maďarského parlamentu László Kövéra, který řekl, že Česko a Slovensko neměly být s Benešovými dekrety přijaty do EU. Jsou dekrety pro slovenské Maďary stále důležité téma?
Na základě toho, že byl někdo Němec nebo Maďar, byli lidé zbaveni občanství a byl jim zkonfiskován majetek. To je kolektivní vina a to je třeba řešit. My jsme se snažili už za druhé Dzurindovy vlády (2000–2004, pozn. red.), aby maďarský i slovenský parlament přijaly společné prohlášení, v němž se omluví za křivdy spáchané v minulosti. Tím se to uzavře a řekne se, že je toho mnohem víc, co nás spojuje. Bohužel se to tehdy nepodařilo. Ani v Bratislavě, ani v Budapešti tehdy nebyla vůle. A to je škoda, protože jednou to budeme muset uzavřít.
A teď vůle mezi Ficem a Orbánem není?
Podle mě k těmto věcem určitě ne.
Na Slovensku není s výjimkou pár desítek asyrských křesťanů žádný muslimský utečenec. Jak je možné, že je z obrany před muslimy hlavní téma slovenských voleb?
Strašit lidi je svinstvo. Když vyvoláte strach, tak je možné lidi velice lehce ovládnout. Heslo (Směru) je „Chráníme Slovensko“– ale před čím? Před korupcí? My také odmítáme povinné kvóty, ale dobrovolně bychom dokázali přijmout daleko víc než 140 migrantů.
Začátkem roku navíc premiér fakticky vytáhl už kolektivní vinu, když obvinil všechny muslimy. Nebo vezměte si Paříž. Premiér říká, že je dokázané, že tři z útočníků byli muslimští migranti. Ale člověk, který zachránil lidi na stadionu, byl také muslim. Kolektivní vina je velmi nebezpečná věc. Zažili to i Židé, zažili to Němci, zažili to Maďaři. My víme, co to je. Kolektivní vina je zbraň, kterou by už nikdo neměl použít.
Nedávno jsem mluvil s jedním nejmenovaným členem kabinetu, který se už těšil na to, jak budete s nimi po volbách ve vládě. Budete?
Já Směru rozumím. Směr potřebuje, pokud chce ještě vládnout, jako partnera nějakou klasickou etablovanou stranu. Takové jsou na Slovensku tři. KDH, Síť a my. Ve Směru říkají, že běží jednání i s jinými stranami. To mě ale nezajímá. Mě zajímá, zda se programově a hodnotově dokážeme shodnout na společné vládě.
Kabinet Směru však dělá opak toho, co chceme dělat my. Vy si umíte představit, že Směr se po volbách změní a řekne, že bude věci, které dělal špatně, dělat dobře? Jsou tu i hodnotové věci. Útočit na EU, jen brát a nesnažit se pomáhat s řešením největších problémů – to je pro nás nepřijatelné. Stejně jako to, že by opozice neměla kontrolní funkce... Neumím si to představit.
Ale není nejdůležitější právě ta vámi zmíněná protiuprchlická kampaň, kterou vede premiér v posledních týdnech? Není právě to věc, kvůli níž nemůžete být se Směrem ve společné vládě?
Ale ano, vždyť jsem vám to už řekl. Pro nás je to strašení, používání kolektivní viny je nepřijatelné.
Nebylo by ale normální, aby v každé vládě měla maďarská menšina, která tvoří deset procent obyvatelstva země, své zastoupení?
Ale ne za každou cenu.