Stará Praha, jak ji průvodci neukazují
Řada domů v centru nemá to štěstí, že by se jich ujal stát či soukromí investoři. A tak chátrají
PRAHA Neuplyne snad měsíc, aby se Praha nezapsala do některého z žebříčků pohádkových míst k navštívení. Atmosféru, která láká turisty z celého světa, však kazí budovy, které místo obdivu vyvolávají spíše strach o vlastní bezpečí. Některé z nich vypadají, že každou chvíli spadnou. A to i přesto, že je řada z nich kulturní památkou.
Každý takový dům má specifický příběh. Nejčastěji se ale jedná o nemovitosti ve vlastnictví majitelů, kteří je nakoupili ze spekulativních důvodů. Nezřídka jde o zahraniční vlastníky, často italské nebo ruské společnosti, se kterými úřady jednají jen velmi složité.
Přesně to byl případ Paláce Hrobčických a sousedícího Wimmerova paláce v Rytířské ulici. Ty roky patřily italskému podnikateli Cesaru Bellitovi, který podle starosty Prahy 1 Oldřicha Lomeckého neměl peníze na to, aby jakýkoliv projekt dotáhl do konce. Dnes oba domy vlastní Antonín Koláček, známý kauzou privatizace Mostecké uhelné společnosti, který je má v plánu přeměnit na buddhistické lázně.
Jak se ale ukazuje, mnoho projektů nakonec skončí právě jen u plánování. Nejčastěji ztroskotají na tom, že vlastníci chtějí z budovy udělat hotel nebo kanceláře a narazí na odpor radnice.
Každá nemovitost má totiž přesně daný takzvaný koeficient bydlení, který je určen územním plánem a stanovuje obsazenost stavby bytovými jednotkami. A například Praha 1 ho podle jejího starosty zcela rezolutně odmítá snižovat. Investor ho musí při plánované přestavbě nebo rekonstrukci dodržet, což často vede k zamítnutí připravovaného projektu.
Byty, ne hotely
S takovým postupem souhlasí i ředitel pražských památkářů Jiří Skalický. „Je potřeba budování nových hotelů a ubytoven zamezit,“říká. Takový postup má ale i svou stinnou stránku, což se ukazuje třeba u novorenesančního domu Na Kocandě na rohu Křižovnické ulice a Palachova náměstí. Ten má totiž bytový koeficient velmi vysoký a i díky tomu stále chátrá. „Nový investor, už několikátý v řadě, má pořád pocit, že ze stavby udělá hotel. My se ale musíme držet toho, co jsme si předsevzali. I za cenu toho, že budeme na investora, který Kocandu přetvoří třeba na rezidenční bydlení, čekat o trochu déle,“dodává Lomecký.
Pozornost na sebe poutá i historická budova nádraží Vyšehrad, kte-
Na Kocandě rou České dráhy prodaly firmě Rail City za 42 milionů korun. „Když stát není schopen naše kulturní dědictví nějakým způsobem sám uchovat a zabezpečit, je něco špatně,“stěžuje si Skalický.
S přestavbou nádraží mají od počátku problém jak památkáři, tak městská část. „Vlastník ani přes opakované výzvy neprovedl na objektu zabezpečovací práce. Stavební úřad s ním z toho důvodu vede opakované sankční řízení. Je nám líto, že legislativní nástroje nám zatím neumožňují jinou cestu k nápravě situace,“vysvětluje místostarosta Prahy 2 Václav Vondrášek. Podle něj získal investor stavební povolení na celý rozsah plánované výstavby již v březnu. Do dnešního dne ale neoznámil stavebnímu úřadu termín zahájení stavby.
Některé budovy v pražském centru musely být již kvůli svému stavu strženy. Nejznámějším případem z poslední doby je demolice zbytku někdejších tiskáren v Opletalově ulici. Pozornost na sebe také na konci minulého roku přilákalo stržení domu v Soukenické 12. Památkáři s demolicí budovy nesouhlasili, ale majitel přišel s posudkem o toxic-
Posviťme si na něj kém zamoření objektu a stavební úřad k ní vydal povolení. Na místě vyroste nová rezidenční stavba.
„Radnice má, pokud jde o možnost záchrany ohrožených budov, jen omezené možnosti. Může totiž zakročit až ve chvíli, kdy jejich stav ohrožuje bezpečnost a zdraví lidí,“vysvětluje Lomecký. Stavební úřad v takových případech nařizuje udr-
Šťastný konec žovací práce. Pokud k nim nedojde, provede je na své náklady a následně je vymáhá exekucí. „Zchátralý vzhled budovy sám o sobě trestný není,“dodává starosta.
Jistou změnu slibuje nový občanský zákoník platný od 1. ledna 2014. Podle něj totiž opuštěná budova po deseti letech zanedbávání ze strany majitele propadne státu. Lomecký má ale obavu, že se tomu majitelé jednoduše vyhnou prodejem nemovitosti dalšímu investorovi a vše poběží na novo.
Počet chátrajících budov v centru Prahy není podle Lomeckého nijak alarmující. „Ze čtyř tisíc domů v Praze 1 můžeme jen asi o deseti říct, že jsou v havarijním stavu. U dalších třiceti není péče taková,
Poslední záběry
Budoucí lázně jakou bychom si představovali,“vysvětluje. To potvrzuje i Skalický. Podle něj se počet chátrajících budov nijak neliší od ostatních evropských metropolí, jako je Řím nebo Benátky.
Staronový dům a obnova pasáže
Ne všechny chátrající budovy mají nešťastný osud. Pro některé z nich se již blýská na lepší časy. Například budova s adresou Jungmannova 30/21 už má nového vlastníka a promění se v polyfunkční dům včetně rezidenčního bydlení. Podle Lomeckého se již scházejí poslední povolení a dům půjde brzo do rekonstrukce. Se stavbou bude navíc spojeno i otevření a obnova pasáže vedoucí k obchodnímu centru Quadrio na Národní třídě.
S optimismem mluví starosta i o projektu rekonstrukce paláce Savarin na Příkopech. Jeho přestavba bude spojena i se zásahem do okolních budov, které propojují Václavské náměstí a ulice Jindřišská a Panská. Jedná se o jeden z největších projektů revitalizace v centru Prahy. Zahrnuje nejen obchody, kanceláře a restaurace, ale i obnovu barokní zahrady ve vnitrobloku.