Dvě Krčmářovy štafety jako noc a den
Před měsícem v Hochfilzenu byl Michal Krčmář veřejně proklet. Jeho dvě trestná kola tehdy odeslala českou štafetu na prvním úseku do biatlonového podsvětí, až na 24. místo.
Kouč Ondřej Rybář, jindy velmi obezřetný ve volbě silných slov, se do něj pak před novináři pustil: „Absolutně štafetu takticky nezvládl. Jsem na něj hodně rozzloben.“
Jsou sportovci, které by tak ostrá kritika odeslala do zóny útlumu, obav a pochybností. Krčmář je však pravým opakem. „Kritika byla na místě. Já tu štafetu zkazil celému týmu a Ondra byl na mě právem naštvaný,“vzpomíná nyní. „V buňce jsme si to vyříkali. Jsme chlapi. Nejsem typem, který by se z výtek sesypal.“
Nejlepší ve štafetě
Naopak, po Novém roce byl biatlonista, přezdívaný Bimbo, jako vyměněný. „V našem týmu se pročistil vzduch. Při kempu na Pokljuce jsme zapracovali na detailech.“
Snad i díky tomu najednou kráčel mužský tým v Ruhpoldingu od úspěchu k úspěchu. Moravec a Šlesingr už zase stáli na stupních, Krčmář se dvakrát probil do hromadného závodu a ve středu ve vytrvalostním poprvé nahlédl do Top 10. A pak přišla opět štafeta. Rybář jej přemístil z prvního úseku na třetí. Den před startem spolu na tréninku pilovali ležku, aby ji měl ještě rychlejší než při vytrvalostním závodě.
„Kdy jindy ji můžeš zrychlit než při štafetě, kde máš tři náhradní náboje,“připomínal mu šéftrenér.
Jo, jen si musím nastavit hlavu, abych střílel stejně jako v tréninku, přemítal 24letý Krčmář.
Trpké vzpomínky na Hochfilzen nemohl vymazat z mysli. „Měl jsem proto ze štafety respekt. Nejhorší je, když to zkazíte celému týmu. Ale strach jsem neměl, to ne.“
Po bezchybné (a druhé nejrychlejší) ležce vytáhl Čechy v obtížných podmínkách z jedenáctého místa na šesté. „Až jsem se divil, kde najednou jedeme.“
Rybář jen chválil: „Udělal všechno přesně tak, jak měl.“
Vestoje jednou dobíjel, předával sedmý, v dosahu páté příčky.
Finišman Ondřej Moravec potom na posledním úseku prohrál při ležce boj s větrnými poryvy, musel na trestné kolo a Češi skončili osmí.
Krčmář tentokrát nebyl z jejich týmu nejhorší, nýbrž nejlepší. Ale takhle o tom nepřemýšlel. „Štafety vždycky beru jako týmový výkon,“vykládal. „Osmé místo není nic, za co bychom se měli stydět. Ale zároveň vím: náš tým je silnější. Má i navíc.“
kvalitní výkon.