Miliardy zachránily selata

Českým chovatelů se podařilo dohnat Dány, světové mistry v chovu selat. Kdysi rekordní dovozy prasátek do Česka prudce klesly. Stálo to však miliardy korun na dotacích.

PRAHA Pravděpodobnost, že si při objednávce českého řízku konzument ve skutečnosti pochutná na vepřovém z dánského selete, se v posledních letech výrazně snížila. Ještě před čtyřmi lety Dánsko do Česka vyvezlo živý dobytek v hodnotě 642 milionů korun. Šlo téměř výhradně o selata, která pak do jateční váhy dokrmili čeští chovatelé. Skandinávská země svého času dovážela do Česka nejvíc živých zvířat vůbec.

Loni však hodnota importu poklesla na třetinu rekordní částky z roku 2012. Za poklesem stojí fakt, že stát začal skomírající chovy štědře dotovat. „Projevilo se to, že ministerstvo začalo podporovat chov prasat. Trend se podařilo zastavit a uvidíme, zda se nám to podaří zvedat,“říká prezident agrární komory a bývalý ministr zemědělství v Rusnokově vládě Miroslav Toman.

Na podporu prasat šlo v uplynulých pěti letech z takzvaného Nákazového fondu přes 2,4 miliardy korun. Ten plní výhradně národní zdroje, nikoliv peníze z EU. Pro letošek ve fondu čeká rekordní částka 1,1 miliardy. Část z toho půjde i na podporu drůbeže, dostupná data z minulosti však ukazují, že největší podíl z podpory spolykají právě selata. V roce 2014 tak šlo z 936 milionů ve fondu 577 milionů korun chovatelům prasat, z toho zase 427,2 milionů připadlo na selata.

Díky penězům se tuzemským ze- mědělcům podařilo dánskou expanzi zastavit. Dánové platí za světové přeborníky nejen ve spotřebě vepřového. Na jednu tamní prasnici připadá kolem třiceti narozených selat za rok, což je nejvíce v Evropě. Podle odborného serveru The Pig Site se dánskému farmáři Tomu Oestrupovi podařilo dosáhnout dokonce rekordních 35 selat na prasnici a rok. Počet selat na prasnici je přitom důležitým ukazatelem produktivity zemědělství.

Nejen pro tuzemské chovatele tak Dánové představují vzor, zároveň ale i hrozbu, které dlouho nedoká- zali konkurovat. V minulých letech se však podařilo náskok výrazně snížit. „U nás se za posledních tři až pět let výrazně zvýšil počet odchovaných selat na prasnici. Příčinou toho je, že se několik let podporuje živočišná produkce a spousta peněz šla na ozdravování chovů a začátek produkčního procesu,“říká agrární analytik Petr Havel.

Zatímco v roce 2010 připadlo na jednu českou prasnici a rok v průměru 24,8 selete, předloni, ze kdy jsou poslední dostupná čísla, to už bylo 29 selat.

Podle ministerstva zemědělství pa- tří mezi desítku největších příjemců prostředků hned tři společnosti spadající pod skupinu Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Jsou to Jave Pork z Milotic na Hodonínsku, Animo Žatec a Lipra Pork z Rovenska pod Troskami v okrese Semily. Babiš se před dvěma lety, tedy v době, kdy ještě neřídil ministerstvo financí, osobně zúčastnil slavnostního otevření zrekonstruované produkční stanice selat Lipra Pork v Lipci u Kolína.

Dalším významným příjemcem je třeba benešovská společnost Mydlářka, kterou ovládá společnost Rabbit Trhový Štěpánov. S roční produkcí 16 tisíc tun vepřového patří mezi největší české producenty.

Zůstává otázkou, zda se prostředky investované do tuzemské produkce vepřového státu vyplatí. Zvýšení produktivity spočívající v růstu počtu selat na prasnici nasvědčuje, že ano. Podle posledních dostupných dat za rok 2014 přibylo také firem i jednotlivců, kteří se chovem prasat zabývají.

Oproti tomu míra soběstačnosti v zásobování vepřovým masem sice stoupla, avšak pouze nepatrně a stále zůstává i pod úrovní roku 2011, natož počátku tisíciletí, kdy Česko svou spotřebu vepřového prakticky pokrývalo ze sta procent. Chovatelům se pak podařilo snížit průměrnou ztrátu na jedno vykrmené prase, předloni však na jednom vepři stále tratili 169 korun. Způsobily to především nízké výkupní ceny masa a vysoké ceny krmiv, které u vepřového tvoří až 70 procent nákladů.

Loňský rok na tom zřejmě mnoho nezměnil. Chabá úroda kukuřice vytvořila tlak na další zdražování krmiv a jateční ceny prasat během roku nijak výrazně nerostly.

Podle zpravodajství Státního zemědělského intervenčního fondu se ke konci pohybovaly zhruba na stejných úrovních jako na jeho začátku.

Několik let se podporuje živočišná produkce a spousta peněz šla na ozdravování chovů. Petr Havel, analytik