Ať v Praze vznikají výstřední stavby

Česká metropole je oproti jiným světovým městům pozadu, míní historik architektury Lukeš

PRAHA Praha patří dle mnoha průzkumů k nejkrásnějším městům Evropy. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše by mohla být mnohem atraktivnější, kdyby se postavil plánovaný dům hanlivě přezdívaný Maršmeloun nebo Kaplického blob.

„Lidé vždycky protestovali proti takovým stavbám, nakonec si zvyknou,“míní Lukeš.

Sešli jsme se v kavárně Slavia naproti Národnímu divadlu. Máte k ní osobní vztah?

Ano. Kdysi tady byla secesní kavárna. Tak, jak vypadá dnes, vznikla v polovině třicátých let. To se dochovalo do let sedmdesátých, kdy byl v souvislosti s rekonstrukcí Národního divadla a stavbou Nové scény interiér velmi nešťastně přestavěn. Až prezident Václav Havel inicioval, aby se kavárna zrekonstruovala do původní podoby. Tehdy jsem dělal odborný dozor.

Chodíte sem pravidelně?

Ne, já tu vlastně naposled byl s Janem Kaplickým, který si Slavii velmi oblíbil, takže jsme se tu scházeli.

Řešili jste pracovní věci?

Přijel jednou za rok z Londýna, měl tu přednášku a pak mi volal, sešli jsme se tady a povídali si. Naposledy jsme se ale viděli v kavárně Savoy, to už bylo po té nešťastné soutěži na knihovnu. Byl hrozně zdeprimovaný. A krátce nato zemřel.

Jaký je váš názor na jeho „chobotnici“?

Myslím, že to byl velmi originální projekt. Ale u nás lidé nejsou připraveni na takovou architekturu. Připadá jim příliš výstřední. Ve světě se tak přitom už dávno staví.

Myslíte si, že by stavba přitáhla do Prahy více turistů?

Určitě by to byla ohromná atrakce. Praha se nemůže chlubit jen historickou architekturou. Tím je sice světově proslulá, ale současně je třeba, aby se tu objevily i soudobé stavby. Navíc Kaplický je bezesporu náš nejslavnější architekt poslední éry. Bylo by fajn, kdyby měl v Praze nějakou stavbu.

Je reálné, aby blob ještě vznikl?

Reálné je všelicos, ale tohle se blíží nule. I když jsou případy staveb, které byly postaveny až po smrti autora. Třeba právnická fakulta Jana Kotěry. V Paříži Velký oblouk ve čtvrti La Défense.

Ale vy jste sám říkal, že Pražané na to nejsou připraveni.

Ono se pak ukázalo v nějaké anketě médií, že většina by byla pro. Ale prosadit to by nebylo jednoduché.

V devadesátých letech lidé protestovali proti Tančícímu domu. A dnes je jednou z ikon Prahy.

Ano, dokonce když se podíváte na pražské průvodce, tak na jejich obálkách vidíte právě Tančící dům. Není tam Staroměstská radnice ani Pražský hrad. Žádné klasické dominanty, ale moderní stavba.

O čem to vypovídá?

Ti, kteří dělají průvodce, je dělají záměrně tak, aby upoutali co nejvíce lidí. Tančící dům je skutečně světově proslulý. Je to atraktivní nová dominanta Prahy a pro mě důkaz, že si lidé po čase zvyknou. Vznikají různé emoce, pokud je stavba originální, ale celý půvab Prahy je postaven právě na takových stavbách. Stojí za to riskovat a udělat něco, co jde mimo proud.

Je tím diskutovaný projekt, jehož se zastáváte – Maršmeloun u Anežského kláštera?

Za risk v architektuře

Je to parcela, kde by se něco postavit mělo. Řeči o tom, že je to zásah do nejcennější části Starého Města, jsou nesmysl. Hned naproti jsou domy z třicátých let, ne zrovna povedený funkcionalismus. Pak Nemocnice Na Františku, jejíž část je barokní, ale část je z dvacátých let, pak je tam trafostanice ze sedmdesátých let, zkrátka je to stylová směska. Takže proč by do toho nemohl přispět současný dům. Dostal by se do průvodců.

Takže je to zase něco jako Tančící dům.

Anebo jako růžový tank. Ten kdyby nechali být, byl by dnes jednou z největších atrakcí Prahy a lidi by to přitáhlo na Smíchov, kam jinak moc nechodí.

Staví se v Praze podle vás dost moderních staveb?

Architekti u nás sice sledují trendy ve světě, ale když se podíváme třeba do Holandska, Rakouska, Dánska či Německa, kolik skvělých a krásných současných staveb se tam objevuje, tak si myslím, že Praha pokulhává.

Mluvíte teď o centru?

To úplně ne, tady těch parcel opravdu není mnoho, ale jsou přece sídliště a náměstí, která by se mohla oživit. S tím souvisí největší problém Prahy – aby se z těch obrovských sídlišť, která jsou jedna z největších na světě, nestala ghetta.

Na jejich oživení teď pracuje Institut plánování a rozvoje.

To ano, ale začalo se s tím pozdě. Jakmile se z těch sídlišť vystěhuje střední generace, tak je to špatně. V devadesátých letech to bylo mno-

Teď jsme Prahu vychválili, ale co je tu naopak špatně?

To, že se Praha chová nepřátelsky ke své řece. A tím se i liší od evropských metropolí. V 19. století se tu postavily vysoké nábřežní zdi, aby se zabránilo povodním. To oddělilo město od řeky – což se může stát, v Lublani to tak je, ale u tamních náplavek je živo. V Praze se ve 20. letech na pravém břehu od Karlína až po právnickou fakultu postavily monumentální budovy. Začíná to ministerstvem zemědělství, pokračuje ministerstvem dopravy, Nemocnicí Na Františku až k právnická fakultě. A ty budovy absolutně nekomunikují s řekou.

Co by tam tedy mělo být?

Arkády, kavárny, rybí restaurace, zkrátka něco, co tam přivede lidi. Teď je to úplně mrtvá zóna.

Na druhou stranu, Praha už pracuje na zlepšení.

Ano, snaží se, ale stala se tam zkrátka chyba. V centru se také špatně jezdí na kole, ale zase si myslím, že mít cyklostezky za každou cenu úplně všude není šťastné. To je daň za charakter města. Jinak tu tolik chyb není. Praha má mnoho příjemných míst, hodně zeleně.

Zeleně má podle vás dostatek?

Určitě ano, ale zase jsou tu velké kontrasty. Jsou oblasti, kde není téměř žádná nebo je jí na hustotu zástavby málo.