Profil Zdeněk Lukeš
Vystudoval architekturu na ČVUT. Deset let pracoval v archivu architektury Národního technického muzea v Praze. Od roku 1990 pracoval na Pražském hradě, kde dodnes působí. Kromě toho učil na PORGU, Vysoké škole umělecko-průmyslové, liberecké fakultě architektury, kde byl i děkanem, a nyní učí na pražské filiálce New York University. Celý život žije na Letné. Je ženatý, má tři děti. hem více namíchané. Všechny vrstvy vedle sebe. Ale dnes už se to mění, protože lidé, kteří mají prestižní zaměstnání, ze sídlišť odcházejí.
Stále se stavějí nové byty. Je to dobře?
Myslím, že ano. Oživí to město, a až jich bude dost, trh se sám zase zredukuje. Co v Praze chybí, je výstavba sociálních bytů. Ty se stavěly vždycky. Za Rakouska-Uherska, za první republiky. Každá čtvrť stavěla obecní domy. A to tu teď chybí.
Čím se Praha v architektuře liší od jiných metropolí?
Je naprosto originální v tom, jak se tu právě prolínají různé historické styly. A jak se v centrální části zachoval středověký urbanismus.
Čím je to způsobené?
Města, která byla úspěšná a bohatá, jako Paříž, Řím nebo Vídeň, prošla v 18. a 19. století zásadní přestavbou. Takovou, jakou v Praze prošlo v menším měřítku židovské město. Ale Praha v té době tak bohatá naštěstí nebyla. A také tu hrál roli určitý konzervativismus.
Takže se dá říct, že Praha je architektonicky rozmanitější než jiná města?
Ano. Většinou v historicky cenných městech dominuje jeden nebo dva styly. Třeba v Benátkách je to renesance a baroko, v Paříži 18. a 19. století. Ale u nás na velice malém území najdete směs všeho. Studentům to předvádím na Pražském hradě. Tam jsou všechny architektonické styly od protorománské rotundy přes románskou, gotickou, renesanční i barokní architekturu, ale i secese, stopy avantgardy, neoklasicismu, kubismu, postmoderny i high-tech styl Evy Jiřičné.
Přitom je zajímavé, že se to nijak netluče.
To je právě ten genius loci. Kdybyste to vyprávěla někomu, kdo Prahu nezná, tak by si řekl: no to musí vypadat! Ale kupodivu to tu vše splývá do harmonického celku. Jsou to obrovské kontrasty. Ne jen ve stylech, ale i ve velikosti. Třeba kostel svatého Mikuláše na Malostranském náměstí – vedle něj jsou malinké domečky. A přesto to působí harmonicky.