Když je z baletu fotbal... I to byl Karol Polák
BRATISLAVA I v československé normalizační šedi svázané cenzurou dokázal jeho hlas pobavit.
Ač riskoval vyhazov, pro dobrý vtip byl Karol Polák ochotný udělat hodně. Vzpomínáte na kousek, který patří k jeho nejvydařenějším? To když komentoval atletický závod, který vyhrál německý atlet Manfred Kokot.
„Nemecký šprintér Kokot bezkonkurenčne vedie a kde sú naši? Ďaleko za ním, bodaj by sme aj my mali takýchto Kokotov,“říkal malebnou slovenštinou.
„Soudruhu, to jsi nemohl říct jinak?“letěla k němu výtka z vedení.
„A co jsem měl dělat? Přeložit to do češtiny?“reagoval po svém Po- lák. Vůbec nevadilo, že byl tenhle bonmot připravený. Byl skvělý. Tuhle historku pak opakoval snad tisíckrát a snad pokaždé si něco přidal. Snad aby nezevšedněla, když ji říkal tak často. Díky televizi byl velmi známou postavou, komentování sportovních přenosů ho proslavilo. Sice zprvu studoval operní zpěv, ale časem přešel k herectví. Už měl domluvené angažmá v divadle ve slovenském Martině, ale nenastoupil do něj: šťastná náhoda ho zavedla přes rozhlas do televize.
Čtvrtý nejlepší imitátor
V roce 1962 začal se sportem, ale nezůstával jen u něj. Měl totiž výrazný komediální talent – známý je televizní Silvestr 1979, při němž „živě“komentoval baletní představení pomocí fotbalové terminologie. Tato scénka pobaví i po téměř 40 letech.
Polák byl živel, který miloval společnost, a společnost milovala jeho. Když v roce 2009 poskytl rozhovor MF DNES, zpíval při něm cikánské písničky a vypil u toho lahev bílého vína, ač bylo teprve poledne.
Češi temperamentního Slováka brali za svého. „Dokonce bych řekl, že si mě u vás váží víc než doma,“vzpomínal Polák. „Do smrti zůstanu Čechoslovák, váš bratr.“
V Česku byl často napodobován. V České televizi dokonce proběhla soutěž o nejlepšího imitátora. „Vím, a já skončil čtvrtý. Chápete? Můj vlastní hlas si nebyl podobný, taková legrace,“smál se muž, který byl na první pohled mohutný, až obrovský. A co teprve když promluvil, pak ho bylo vždy všude plno.
Ač mu Svobodná Evropa nabízela pět tisíc marek a byt, emigraci odmítl. „Já na to neměl náturu, manželka i děti by pykaly za mě,“říkal Polák, který v posledních letech života často lamentoval nad poměry ve společnosti. Dřív mu prý bylo lépe, i když mu komunisté na 10 let zavřeli otce do kriminálu. „Navzdory tomu bych to s korekturami vrátil. Obyčejný člověk se měl za socialismu líp než v demokracii. Politická diktatura byla nepříjemná, ale pořád ji lidé nepociťovali tolik jako diktaturu kapitálu,“říkal.
I v důchodu se občas vrátil ke komentování. Když Slovensko v roce 2006 schytalo debakl 1:5 od Španělů, prohlásil: „Prší, prší, len sa leje, výsledok je bez nádeje.“
Podobný kousek už nepřidá, včera ho přemohla těžká nemoc. Možná právě tohle by v takové chvíli sám Polák řekl: „Nevadí, život ide ďalej a ja vám prajem, abyste váš život hrali víťazne a abyste ho nepresedeli na lavičke náhradníkov.“
Když mluvil, rýmoval i nadával, divoce rozhazoval rukama, ale hlavně: náramně bavil. Proto ho lidé milovali. Známý televizní komentátor Karol Polák zemřel v 81 letech.
7. 9. 1934 – 17. 1. 2016