Jak na MS? Házenkáři vyhlížejí los i návrat střelců

ZLÍN Příznivá zpráva: na probíhající Euro se čeští házenkáři nemusí dívat jen čistě ze zájmu, ale mohou na něm sledovat svého příštího soupeře. S tím se však pojí i realističtější ohlášení: soupeř to s velkou pravděpodobností bude těžký.

Češi po deseti letech chybějí na šampionátu, přesto se o víkendu radovali. V bouřlivém a emotivním duelu vyhráli ve Zlíně 34:28 nad Turky, smazali ztrátu z prvního duelu a z předkvalifikace postoupili do baráže o mistrovství světa, jež příští rok hostí Francie. „Baráž bude rozhodně těžká. Jestli až téměř neřešitelná, to nevíme,“řekl brankář Petr Štochl, jehož zákroky tým do boje o šampionát výrazně posunuly.

Od chvíle, kdy se kromě MS začalo hrát i Euro, házenkáři jen jednou chyběli na dvou velkých akcích po sobě (v letech 1999 a 2000). Zopakuje se výjimka? Červnový dvojzápas bude náročný: tým koučů Jana Filipa a Daniela Kubeše narazí na účastníka právě hraného Eura, a rozptyl možností je široký.

„Nasazení určitě nebudeme,“ví Jan Filip. Pro současný kádr bude los 31. ledna kruciální: to není podceňování či zbytečné držení se při zdi, nýbrž reálný pohled. Z těch, co se mohou na Euru dostat mezi nasazené, se jako teoreticky schůdný sok jeví varianta Norsko nebo Bělorusko, Rusko či Černá Hora (vždy to může být jen jeden z dvojice, neboť spolu hrají ve skupině a postup z ní rovná se roli nasazeného).

Ani proti Němcům, zažívajícím generační obměnu, či Islandu, Srbům nebo Makedonii by Češi nemuseli být bez šancí, ačkoli by rozhodně neplatili za favority.

Ale jsou tu i „smrtící“varianty: Chorvatsko, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Maďarsko... Brzy bude jasněji, až se na Euru začnou oddělovat úspěšní od poražených.

„Jsou to možná klišé, ale nemůžeme dělat nic jiného než se co nejlépe připravit a odvést maximální výkon. Tým má motto, že se na hřišti pokusíme nechat všechno, abychom si i před diváky mohli říct, že jsme to odjezdili. Jestli bude soupeř lepší, tak mu pogratulujeme a půjdeme zase trénovat, abychom ho dohnali,“soudí Štochl.

Proti Turkům citelně chyběli dva střelci: kapitán Filip Jícha a neméně uznávaný šutér Pavel Horák. Jícha má po operaci stydké kosti začít s tréninkem, Horáka vyřadilo zranění kolene. V červnu by snad mohli nastoupit. „Každého z nich potřebujeme,“říká kouč Filip.

Los ani (ne)návrat zraněných opor se nijak ovlivnit nedá. Na co sázet lze, je podpora z hlediště. Ve Zlíně bylo vyprodáno a atmosféra tvořená dvěma tisícovkami fanoušků připomínala v dobrém sportovní rachot známý spíš z Balkánu.

„Není náhoda, že rozhodující zápasy hrajeme tady nebo v Brně. Na házenou je taková návštěva v Česku nebývalá,“oceňuje Štochl: „Navíc tu kolem sebe vidím pořád stejné tváře, lidi to asi baví. A my nemáme důvod se někam stěhovat.“

Právě Brno či Zlín pravděpodobně uvidí i domácí barážový duel. Zápas, v němž Češi budou mít roli těch, co mohou překvapit.