Kovbojové vs. tyranie USA: jde o víc než o seno
Jděte domů, obejměte své rodiny, vzkázal zpoza mříží Ammon Bundy a tím rozpustil vzpouru rančerů, farmářů a kovbojů proti „tyranii americké vlády“v Oregonu.
Ale tím to zdaleka nekončí, protože jde o mnohem víc než o právo využívat nějaké jalové pastviny. Hloubku problému dokládá fakt, že jediný mrtvý vzpoury, rančer LaVoy Finicum, se jel nechat zabít až z Arizony, což je tisíc kilometrů.
Před mnoha lety, když jsem si ještě myslel, že je Američan jako Američan, mi vysvětlil jeden muž ve stetsonu, jaký teď měli oregonští vzbouřenci, co je hlavní rozdíl mezi Západem a Východem USA: „My na Západě chceme, ať nám dá vláda ve Washingtonu pokoj.“
Je to základní americký reflex. Obyvatelé britských kolonií v Americe se dělali pro sebe, protože nechtěli strpět „tyranii“vzdáleného krále. Teď jeho roli zaujala federální vláda. U obsazené budovy v národním parku Malheur visela hesla se slovy „tyranie“a „svoboda“, což ti lidé mysleli smrtelně vážně.
Jsou to Američané, kteří žijí ve vlastním světě mobilů i dávných časů. Jejich předkové byli tak ostražití, že prezidentem se mohl stát jen americký rodák, čímž lišácky zabránili tomu, aby měli v čele opět šlechtice, kteří se rodili jen v Evropě. Teď stejnou ostražitost projevují jejich potomci vůči Washingtonu.
A na Západě prožívají ten odpor tuplovaně. Podle průzkumu University of Texas důvěřuje federální vládě jen 22 procent Texasanů.
Lidé na Západě to mají v genech. Když sociologové hovoří o kovbojských hodnotách, jež tvoří i americké hodnoty, jmenují na prvních místech soběstačnost a nezávislost.
Tito lidé nechtějí být závislí na nikom, hlavně ne na nějaké vládě na druhé straně kontinentu.
Občas to má až paranoidní rozměry. Lidé na Západě mnohem víc než ostatní Američané věří, že jejich vlastní vláda se podílí na obrovském spiknutí, na jehož konci nechá zemi okupovat „vojsky OSN“.
Tito lidé se dokonce bojí okupace americkou armádou. Loni Texasem prolétla vlna paniky, protože se dozvěděl o cvičení amerických speciálních sil v západních státech, což bral jako předehru k okupaci. Guvernér Texasu uvedl do pohoto- vosti Národní gardu. A armáda musela vysvětlovat, že nehodlá konfiskovat Texasanům zbraně.
Když jsme u zbraní: lidé sice argumentují ochranou před zločinci, ale úplně stejně je mají proti potenciálním uchvatitelům. Věří, že beze zbraní by mohli přijít o svobodu. To je klasický Západ.
Lidé tam jsou jako z 19. století. La-
Jako z westernu Voy Finicum, arizonský rančer zastřelený v Oregonu, jenž dělal skupině povstalců mluvčího a ládoval fotky a sdělení na sociální sítě, byl v pětapadesáti otcem jedenácti dětí a dědečkem devatenácti vnoučat.
Oregonský spor mezi rančery a USA připomínal westernové drama: osadníci se postaví přesile kvůli vodě nebo pastvinám. Jenže tohle je skutečný spor, který stojí mezi Západem a federální vládou od chvíle, kdy prezidenta Theodora Roosevelta napadlo, že Západ je příliš krásný na to, aby se z něj stalo jedno pole, a tak si ho má nechat stát. Teď to vyvolává pocit křivdy. V jedenácti státech Západu je největším vlastníkem půdy americká vláda, které tam patří skoro polovina pozemků. Ve zbytku země jí náleží jen čtyři procenta.
Pro zajímavost pár čísel: v Nevadě patří vládě USA 84,5 procenta půdy, v Utahu 57,4 procenta, v Oregonu 53,1 procenta. Ve státech na východ od Skalistých hor patří státu nejvíc 13 procent (Vermont), jinak jsou to běžně dvě tři procenta.
A na tom hodně záleží. Nejde jen o pastviny, ale o peníze z daní.
Když pozemky patří vládě USA, stát z nich nic nemá. Kdyby byly soukromé, byl by bohatší. „Stát Utah může vynaložit na školství mnohem méně než jiné státy, protože má mnohem méně země, kterou by zdanil. Navíc špatné vládní hospodaření ničí lesy a vodní zdroje,“napsal utažský list The Deseret News.
Čtyři západní státy nyní chtějí, aby jim vláda část půdy vrátila.
Kovbojové v tom nejsou sami.