Strach, lži a deportace Prapor vítací politiky nesly politické špičky v Německu a ve Švédsku, ale realita je usvědčila z naivity, v horším případě z podvodu. Teď se budou před každými volbami třást strachem.
Migrační krize vstoupila do další fáze. Po nadšeném vítání uprchlíků tu máme vlnu nejistoty a strachu, která zachvátila především země loni vůči přistěhovalcům tak vstřícné. Ano, řeč je o Německu a o Švédsku. Německem na přelomu roku otřásla zpráva o masivním obtěžování žen při oslavách příchodu nového roku, o následném tutlání informací o těchto incidentech a neschopnosti policie případy rychle vyřešit a pachatele potrestat. Pro Němce, kteří si tak zakládají na fungující státní správě, je největším šokem fakt, že úřady si s problémem neumějí poradit. Jejich milovaný sociální stát selhal na celé čáře.
Zosobněním tohoto selhání je kancléřka Angela Merkelová, která Němcům od jara říká, že země příliv imigrantů zvládne. Přitom už v létě muselo být každému střízlivému člověku jasné, že tak silný lidský proud kulturně odlišných přistěhovalců ani Německo absorbovat nedokáže, že je nutné imigraci minimálně regulovat, ne-li úplně zastavit. Merkelová však tato varování bohorovně ignorovala a se zaťatostí sociální inženýrky pořád dokola opakovala větu „Wir schaffen das“. Jako by o své pravdě, že to Německo zvládne, chtěla přesvědčit především sebe.
Bohužel ani teď, kdy čelí tvrdému odporu nejen od předsedy sesterské CSU Horsta Seehofera, ale i od racionálních členů vlastní strany, se Merkelová své utopistické představy zbavit nehodlá. Zřejmě chce odejít jako mučednice, která padla za oběť vysoce ušlechtilé myšlence.
Výsledkem je obraz totálně dezorientované političky, která se v úřadu drží jen z posledních sil, neboť většinu energie vydá na to, aby se před kamerami nezhroutila. Kdyby šlo jen o překonání krátkodobé krize, asi by to Merkelová zvládla. Jenže tlak na kancléřku bude v následujících týdnech eskalovat. A až s přílivem teplého vzduchu začnou do Evropy znovu proudit desítky tisíc migrantů denně, bude se už v Německu v souvislosti s kancléřkou řešit jen jediná otázka: Kdo ji nahradí?
Jak zrušit pozvánku
Scénáře odchodu Angely Merkelové přitom německá média rozebírají už pár dní. Tato debata bude sílit s tím, jak se přibližuje termín zemských voleb ve třech spolkových zemích. V neděli 13. března si budou své zastupitele vybírat voliči v Bádensku-Württembersku, v Porýní-Falci a v Sasku-Anhaltsku. Pro Merkelovou to bude klíčový test důvěry. Pokud CDU ve volbách propadne, může si v berlínském kancléřství rovnou naskládat věci do přepravek, sbalit svou sbírku kostýmků a zavolat stěhováky.
Německo v tuto chvíli čeká na lídra, který udělá to, co Merkelová udělat nechce nebo nedokáže. To znamená, že vystoupí před televizními kamerami a zruší neomezenou pozvánku, kterou loni na Blízký východ Německo ústy své kancléřky odeslalo. O nic jiného se v tuto chvíli v sousední zemi nehraje.
Velká hra kolem migrační krize probíhá v těchto dnech i v další evropské zemi, která chtěla dokázat, že jí bohatství umožňuje přivést k životu jakýkoli sociálněinženýrský projekt. Ale i Švédové se už ze svého naivního snu probudili. Nejenže i v jejich
Vládnoucí elita v Německu a ve Švédsku selhala, a proto bude muset odejít.
státě úřady o situaci s imigranty bezostyšně lhaly, ale činily tak s politickou motivací. Systém jejich sociálního státu tím zdegeneroval v socialismus stejného typu, jaký budovali komunisté v éře Sovětského svazu. Stát a vyvolené strany srostly v jeden celek, který brání konkurenčním politickým subjektům, aby se dostaly k moci.
V tomto případě jde především o pokusy ostrakizovat stranu s názvem Švédští demokraté, jejíž obliba tváří v tvář odhaleným lžím a podvodům politické elity, která si monopolizuje moc nad státem, doce-