Na Bělehrad! Kouč futsalistů po kolapsu míří na Euro

PRAHA Když na tiskové konferenci dostal poprvé slovo, podíval se do sálu a povídal: „Jsem rád, že tu s vámi můžu být.“

Nebyla to prázdná fráze. Tomáš Neumann, trenér futsalové reprezentace, kterou čeká evropský šampionát, má za sebou krizové týdny, během kterých musel překonat vážné zdravotní problémy.

Co ho v předposledním listopadovém týdnu postihlo?

„Mozková příhoda, ucpala se mi jedna z tepen do mozku a vznikl infarkt malého mozečku. Kolem se vytvořil otok,“popisoval nepříjemné chvíle. „Týden jsem ležel na ARO, nevědělo se, co se mnou bude. Naštěstí se po týdnu vytvořily kanály, cesty k prokrvení mozku. Od té doby šlo všechno rychle.“

Až neskutečně rychle. Už na začátku tohoto týdne byl Neumann zpátky na lavičce a koučoval tým ve dvou přátelských zápasech s Grónskem. Tak brzké zotavení si málokdo dokázal představit.

„Měl jsem štěstí v neštěstí. Rychle jsem se dostal do nemocnice, pak jsem začal včas rehabilitovat a pracoval jsem na sobě. Že jsem se dokázal tak rychle vrátit? Je v tom něco mezi nebem a zemí,“myslí si.

Viditelné následky byste na něm nepoznali, ale sám přiznává, že ho občas přemůže únava. O něco hůř se orientuje v prostoru, zvlášť když má kolem sebe hodně lidí. Proto se musí hlídat – i během zápasů.

„Všechno dělám na vlastní zodpovědnost, ale limitů je dost,“uznává. „Nesmím třeba rychle měnit pohyby a hlavně nemůžu křičet. Bylo by hezké, kdyby si to hráči ořvali sami, ale to asi stačit nebude. Musíme to nějak vymyslet.“

Kvůli kolapsu přišel o prosincovou kvalifikaci mistrovství světa. Musel jen sledovat, jak tým padl se Slovinci a přišel o naději na postup.

„Dva zápasy jsem viděl osobně – žena mě tam v podstatě donesla,“usmívá se. „Nebyl jsem úplně při smyslech, takže jsem to nesl tak trochu ledabyle. Na třetí utkání jsem koukal v televizi a to už mě trápilo, že nic nemůžu ovlivnit.“

Chuť si může spravit na Euru v Bělehradě. Včera ho na tiskovce pobavilo video kombinující záběry z tý- mového tréninku se známým zvoláním vojáka Švejka: „Na Bělehrad!“

Ale víc než k slavnému filmu Neumann vzhlíží ke čtyřicet let starému úspěchu fotbalistů, kteří v srbském městě získali evropské zlato.

„Na to bychom mohli navázat,“zasní se. „Nebo třeba napodobit třetí místo, které jsme vybojovali před šesti lety v Maďarsku.“

Pro něj je ale výhrou už to, že na Euru může být.

— David Čermák