POPOVÉ TRVALKY

UKarla

Gotta si na to člověk už tak nějak zvykl. Když loni na sklonku roku přebíral ve svých šestasedmdesáti letech už čtyřicátého Českého (zlatého) slavíka, televizní divák pokýval, že je všechno tak nějak v pořádku. Kdo také jiný než tenhle vlastník sytého tenoru, na obdivu k němuž vyrostly celé generace, by měl sošku pro nejlepšího českého interpreta získat, že? To o čtyři roky mladší rovněž popový zpěvák Václav Neckář, s nímž přinášíme v tomto čísle našeho časopisu velký rozhovor, mě onehdá zaskočil. Ne že by se mi v dětství jeho písničky nelíbily, právě naopak. Jeho skupina Bacily mě spolehlivě provázela celé mládí. Časem se však – na rozdíl od Karla Gotta – postupně vytratil. Až před pár týdny... Přijdu takhle jednou odpoledne domů a on u nás na plné pecky ZPÍVÁ! A to doslova. Jeho nový hit, s nímž zabodoval v hitparádě dětské televize Déčko, kterou nadšeně sleduje má devítiletá dcera, se jmenuje Zpívám. Václav Neckář v klipu sedí v lodi tažené na přívěsu od auta, vlasy rozevláté, přesně, jak si ho pamatuji z dětství. Nevěřícně se ptám dcery: „Ty posloucháš Vá- cla-va-Nec-ká-ře?“„ Jasně, je dobrej, v hitparádě Déčka je teď první,“opáčila. A já v té chvíli získala cenného spojence pro jednu svou tajnou libůstku. Když nás mužské osazenstvo naší rodiny opustí (obvykle směrem na hokej či fotbal), vytáhneme DVD s pohádkou Šíleně smutná princezna a s nostalgií ji celou zhlédneme. Od té doby, co Neckář boduje v hitparádě Déčka, totiž dceři už najednou vůbec nevadí, že je v „tom šedivém“(rozuměj černobílém) provedení!