Jak si vede Sobotkova vláda
Ministr financí Andrej Babiš (ANO) je více vidět a slyšet, premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) se zato více daří prosazovat program – i když jde spíše o jednoduchá opatření typu zrušení poplatků ve zdravotnictví či druhého důchodového pilíře, za které vláda zatím nedokázala vymyslet náhradu. Dlouhodobější projekty, jako je důchodová reforma či přijetí eura, Sobotka odkládá.
Včera uplynuly od jmenování jeho vlády přesně dva roky. Ministrům je zpříjemnilo výrazné oživení ekonomiky, na které neměly štěstí předchozí kabinety. Hlavně díky tomu se Sobotka může chlubit třeba zvýšením důchodů, minimální mzdy či nízkou nezaměstnaností.
Šéf opoziční ODS Petr Fiala o vládě s oblibou hovoří jako o „socialistickém pekle“. Naráží tím na skutečnost, že introvertu Sobotkovi se zatím víc daří prosazovat své vize sociálního státu než extrovertu Babišovi pojetí řídit stát jako firmu.
Sobotkův zápas s Hradem
Premiérovi jeho spolustraníci vyčítají, že nedokáže příliš mluvit k té části voličů, jimž vyhovoval radikálnější styl dřívějších sociálnědemokratických předsedů Miloše Zemana a Jiřího Paroubka. Dlouho z pozadí sledoval Sobotka i hlavní politické téma loňského roku – migrační krizi, v níž ho jednoznačně zastínil ministr vnitra Milan Chovanec. A také již zmíněný Zeman.
Právě ohledně prezidenta však Sobotka nakonec dokázal překvapit. Nějaký čas to vypadalo, že po delším tápání našel způsob, jak se Zemanem vycházet. Začali si dokonce tykat a mluvit o tom, jak jeden druhého respektuje. Že šlo jen o strategický krok, se však ukázalo o pouhé dva měsíce později: premiér se do Zemana pustil za jeho vystoupení po boku extremisty Martina Konvičky na Albertově a prezident mu opáčil, že se chová jako drzý chlapec. Taktické úvahy, že by ČSSD podpořila Zemana v jeho očekávané druhé kandidatuře na Hrad, a tak měla „svého“prezidenta, se teď jeví hodně nepravděpodobně.
Babišova otevřená pokladna
Mnohem víc to s prezidentem „umí“šéf ANO Andrej Babiš. Faktem je, že to u něj má snazší: zatímco Sobotku Zeman vnímá jako „politika z povolání“a premiér má u něho navíc stále vroubek kvůli tomu, že ho jako poslanec nepodpo- řili při jeho první prezidentské kandidatuře v roce 2003, Babiše jako úspěšného byznysmena respektuje. A jak prezident, tak šéf ANO vnímají, že by mohlo být oboustranně výhodné, kdyby se podpořili.
Kde se Babišovi už tolik nedaří naplňovat pověst tvrdého byznysmena, který chce stát řídit jako firmu, je spor s Bohuslavem Sobotkou o vládní priority. Ve své firmě by totiž Babiš asi tolik nerozdával. Mnohdy přistupuje na Sobotkovu líbivou politiku, ač proti ní vystupoval.
Koaliční ČSSD nestál v cestě při prosazování mimořádné valorizace důchodů či zrušení poplatků u lékaře. A je u toho, když sociální demokratě vytahují další lákadla na voliče: rozvolnění pravidel pro zvyšování důchodů, aby vláda mohla penzistům přilepšovat bez ohledu na původní plány.
Šéf státní pokladny také odkýval snížení DPH na léky a dětskou výživu či opakované zvyšování daňových slev na děti. Ač sociální demokraty kritizuje, Sobotka často vychází ze sporu vítězně. Babiš tak musí spoléhat na daňový polštář, který v době krize vytvořila jím opět často kritizovaná vláda Petra Nečase. A nevidí na tom nic špatného. „Zvýšili jsme důchody, snížili pracujícím důchodcům a pracujícím rodičům daně, navýšili platy státním zaměstnancům. Tím se zvedla spotřeba, lidé se přestali bát utrácet,“tvrdí Babiš.
Jeho vláda se Sobotkou a lidovci nicméně má dost předpokladů k tomu, aby se udržela pohromadě až do konce svého funkčního období. Daří se jí totiž držet na uzdě koaliční poslance, navenek se příliš nehádá, na své straně má odbory, které byly ve válce s předchozími pravicovými vládami, a boduje v průzkumech popularity.