Jaderná zkáza z hlubiny
ASSE Čtveřice horníků pozorně naslouchá pokynům geoložky Dany Kemmlerové. Pak se chopí trubek, postaví se ke strojům a začínají vrtat do solné horniny. Sedm set metrů pod povrchem v nepříjemném vedru, suchu a prachu v solném dole Asse 2 nedaleko dolnosaského Braunschweigu hledají nejvhodnější místo pro novou šachtu.
Tou však z hlubiny na povrch nebudou dopravovat sůl. Její těžba v Asse skončila už v roce 1964. Dozimetry, kterými jsou vybaveni, naznačují, že v hlubině se skrývá něco úplně jiného. Pouhých padesát metrů pod místem, kde právě stojíme, je uloženo 125 787 barelů s nízko a středně radioaktivními odpady. Podle původních plánů měly zůstat pod zemí navěky, teď však musí všechny z dolu pryč.
Otázku konečného úložiště jaderného odpadu řeší v současnosti intenzivně i Česko. Případ Asse 2 ukazuje, jak se taková akce může zvrhnout v katastrofu. Němečtí daňoví poplatníci budou na chybné rozhodnutí z minulosti doplácet ještě mnoho desítek let.
Odpad se do vytěženého dolu začal navážet v sedmdesátých letech, přestože se už tehdy objevily pochybnosti, zda je lokalita vhodná. „Varování se ukázala pravdivá. Odpady se nikdy neměly uložit ve vytěženém dole,“říká Ingo Bautz ze Spolkového úřadu pro ochranu před radioaktivním zářením (BfS).
Podzemní radioaktivní bažina
Po vytěžené soli zůstalo v podzemí 131 obrovských komor. Odpad zaplnil třináct nehlouběji položených. Zbytek by se v normálním případě zaplavil vodou, to však kvůli kontaminaci nebylo možné. Tíha masivu tak tlačí na prázdné prostory, čímž se narušuje okolní solná hornina. Skrze pukliny pak proniká do uzavřených komor voda.
Horší scénář si v úložišti jaderného odpadu těžko představit. Před osmi lety objevili provozovatelé Asse 2 před komorami s odpadem v hloubce 750 metrů radioaktivní „bažinu“kontaminovanou cesiem a tritiem.
Riziko, že kontaminace dosáhne až na povrch, vyhodnotily úřady jako příliš vysoké. Dospěly proto k rozhodnutí veškerý odpad odvézt pryč. To však není tak jednoduché, jako ho bylo dopravit do dolů.
Na úkolu v současnosti pracuje 650 zaměstnanců. „Roční náklady se pohybují na úrovni 150 milionů eur (přes 4 miliardy korun – pozn. red.),“počítá Bautz. Vše z kapes daňových poplatníků.
A výdaje tím zdaleka nekončí. Podle optimistických odhadů bude
Sůl nad zlato možné barely začít vyvážet nejdříve v roce 2036. „Nemůžeme komory jen tak otevřít. Nikdo dnes neví, jak to v nich vypadá a co se tam za uplynulých 40 let stalo,“vysvětluje Bautz.
Německu se od roku 1938, kdy se chemikovi Otto Hahnovi v Berlíně podařilo uskutečnit historicky první štěpnou reakci, nepodařilo vyřešit otázku, co s radioaktivním odpadem. Dnes je stále na začátku cesty.
Asse je navíc zlomkem problému. I když se množství 125 tisíc barelů může zdát mnoho, podle Bautze jejich radioaktivita dohromady odpovídá jen dvěma setinám záření jednoho kontejneru typu Castor, do něhož se ukládá vysoce radioaktivní odpad. Podle odhadů spolkového ministerstva životního prostředí zůstane po vypnutí poslední jaderné elektrárny v roce 2022 v Německu 1 100 castorů s vyhořelým palivem.
Němci mají bilion...
Na rozdíl od odpadu v Asse, za který platí daňoví poplatníci, na vyhořelé palivo vytvořila „velká čtyřka“rezervy. Provozovatelé německých jaderných elektráren RWE, E.ON, Vattenfall a EnBW mají na účtech na tyto účely připraveno dohroma- narušení nadloží
hloubka 490 m
povrchový areál úložiště
šachta 2
prázdné prostory po vytěžené soli
kamenná sůl komory s radioaktivním odpadem (hloubka 750 m) dy 38 miliard eur. To je více než bilion korun, ze kterého je však nutné zaplatit nejen uložení vyhořelého paliva, ale i demontáž reaktorů. „Zřejmě to nebude stačit,“říká Michael Müller, šéf Komise pro uložení vysoce radioaktivního odpadu.
Podle propočtů auditorské společnosti Warth & Klein dosáhne koncový účet 48 miliard eur, ovšem v dnešních cenách. Náklady jsou nicméně rozloženy v čase. Počítá se přitom s tím, že uložení bude třeba financovat až sto nadcházejících let. Se započtením inflace a případných vícenákladů došli auditoři k sumě 179 miliard eur.
„Především řešení konečného uložení jaderného odpadu počítá s růstem nákladů oproti původním odhadům,“říká Swantje Fiedlerová z Fóra pro ekologicky sociální hospodářství. Aby se náklady podařilo pokrýt, musely by úroky z rezerv dosáhnout velmi optimistických 4,58 procenta ročně.
... Česko desítky miliard
Také Česká republika se na budoucí odstranění následků výroby energie z jádra připravuje. Na takzvaném „jaderném účtu“bylo ke konci loňského roku 24,4 miliardy korun. Suma se každý rok zvyšuje zhruba o dvě miliardy, z nichž 99 procent platí ČEZ a zbytek další producenti odpadu, jako jsou výzkumné ústavy a nemocnice.
Zhruba čtvrt miliardy ročně spolyká provoz tří úložišť pro nízko a středně radioaktivní odpady Richard u Litoměřic, Bratrství u Jáchymova a u Jaderné elektrárny Dukovany, stejně jako monitoring uzavřeného úložiště Hostim.
Zbytek je určen na průzkum a pozdější výstavbu konečného úložiště pro vysoce radioaktivní vyhořelé palivo, které zatím uchovává ČEZ v meziskladech u obou jaderných elektráren.
Podle dosavadních odhadů dosáhne cena za koncové úložiště 111 miliard korun. Stát zatím vytipoval sedm lokalit, rozhodnutí pro jednu z nich by mělo padnout do roku 2025. „Úložiště by pak mělo být uvedeno do provozu do roku 2065,“říká náměstkyně ministerstva průmyslu pro energetiku Lenka Kovačovská.
Druhá věc jsou náklady na demontáž obou českých jaderných elektráren. Ty spravuje ČEZ a ke konci roku 2014 měl na to vyčleněno 16,8 miliardy korun. Rezerva vzroste každý rok zhruba o miliardu.
Energetická společnost přitom vychází ze dvou studií, podle nichž vyjde odstavení Dukovan na 22,4 a Temelína na 18,4 miliardy korun. Vedle toho ČEZ ušetřil během let dalších 30,4 miliardy na likvidaci odpadu, z nichž financuje provoz vlastních meziskladů a každoroční platby na jaderný účet.
Němci na konci jaderné éry zjišťují, že její cena bude vyšší, než si mysleli, a vyřešit následky složitější. Stejný úkol čeká i na Česko.
Úložiště zaplatí více reaktorů
Celkem je v Česku v tuto chvíli na odstranění následků výroby jaderné energie k dispozici 71,6 miliardy korun. A stejně jako v Německu vyvstává otázka, zda je to dost. Podle energetického experta Edvarda Sequense z hnutí Calla je odhad nákladů v daleké budoucnosti značně komplikovaný. Přesto se domnívá, že to bude málo.
Výše poplatků na jaderný účet se totiž odvíjí od množství vyrobené elektřiny. Podle Sequense bude možné dosáhnout na částku 111 miliard pouze v případě, že by v Česku vznikly nové bloky a energie z jádra se vyrábělo více. „Musí se postavit nové bloky, aby bylo možné zaplatit konečné úložiště,“říká Sequens. Rozšíření elektráren je však kvůli nezajištěnému financování značně nejisté.
S odkazem na Mezinárodní energetickou agenturu navíc Sequens upozorňuje, že většina zemí počítá s výrazně vyššími náklady na likvidaci jednoho bloku. Česko kalkuluje – vyjádřeno v dolarech – s 230 až 300 miliony, USA se 300 až 400 miliony a Rusko s 500 miliony až jednou miliardou dolarů na blok.