Čína, velmoc hodinových hotelů
Hotel stojí v samém centru čínské metropole Pekingu. Už jeho jméno navozuje ty správné představy: jmenuje se Přehršel lásky. Pokoj 204 nese neméně poetický název – Shakespearův. Ano, podle toho známého dramatika. A plaketa na jeho dveřích dvojsmyslně hlásá: Sen noci svatojánské. Nová romantika po čínsku. Pokud vás přepadne zvědavost a vstoupíte dovnitř, po velkém dramatikovi tam nenaleznete ani stopy. Měkká ložnice s kruhovou matrací uprostřed, zbarvená do růžova a fialova, láká k milostnému dovádění. Nabízí radostný zážitek daleko od zvědavých očí či zákazů a příkazů hluboce konzervativní společnosti nebo úřadů. Nejintimnější fantazii v objetí milence nebo třeba cizince (proč nevyzkoušet, jaké „to“s ním je?).
Aby bylo jasno, nejde o prostituci ani o jinou formu prodejné lásky. To není v Číně nic nového. Jde o to, pobýt chvíli někde v soukromí s někým blízkým, nebo třeba jen s náhodným sympatickým známým, beze strachu, že budete přistiženi.
Můžeme tomu říkat třeba nová revoluce, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Mladí Číňané jsou jiní než jejich rodiče. Zvědavější. To, co chtějí, je sex.
A protože Číňané umějí byznys odjakživa, podnikatelé zareagovali na měnící se zvyky bleskově. Hodi-
Romantický
nových hotelů, jež jsou párům toužícím po společném soukromí k dispozici ve dne v noci, přibývá jako hub po vydatném dešti. I v tomto směru dokáže být Čína důsledná a rychle se stává velmocí. Stovky těchto zařízení, možná tisíce, se vy- nořily ve velkých městech poté, co v roce 2008 spatřil světlo čínského světa první takový průkopník ve městě Nan-ning. Ti, kdo mají podnikatelského ducha, už vědí, že to byl nápad za milion dolarů.
„Poptávka je značná. Vždyť exis- tuje tolik milenců, kteří mají potřebu lásky,“liboval si podnikatel Wang v rozhovoru pro britský list The Guardian. Aby ne, jeho síť „speciálních“hotelů má už devět poboček a letos na jaře se chystá otevřít další dvě, v Kchun- mingu a v Nan-ťingu. „Každý den máme narváno,“dodal.
Kdo by znal Čínu ještě nedávno, ten by nevěřil vlastním uším. Pryč jsou dny předsedy Maa, kdy člověk jako by neměl tělo. (Byť o Maovi se říká, že byl pěkný proutník. On si to však mohl dovolit!)
Předminulý týden zveřejnila Pekingská univerzita studii, z níž jasně vyplynulo, že Číňané vstupují do manželství později než před lety, ženy ztrácejí panenství dříve a mají neskonale víc partnerů než v předchozích dekádách.
Tak třeba: v roce 1989 mělo jen 15 procent čínských mužů zkušenost s předmanželským sexem. Dnes je jich přes 70 procent. To, že Čína je dnes největším výrobcem se- xuálních pomůcek, jen zapadá do mozaiky.
Jistě, znalci vám řeknou, že Čína v oboru hodinových hotelů stále přece jen zaostává třeba za Japonskem. Vodní skluzavky a nepřeberný výběr pornokanálů, ale i láce pokojů, jak to běžně znají Japonci, to je ve stále ještě znatelně prudérnější Číně nedostupné.
Ale co není, může být. Čína již mnohokrát prokázala, jak je učenlivá. Než na atrakce sází zatím spíše na rafinovanost a na romantiku. To, že pokoje jsou primárně určeny na „to jedno“, není tak na očích. A docela se to vyplácí. Japonce by nejspíš nenapadlo, aby trávili v hodinových hotelích dovolenou nebo svatební noc.
Jak říká Sun Jen-pching, která podniká v oboru „hotelů lásky“ve Wu-chanu: „Je třeba naslouchat hlasům lidských srdcí, a to i pokud jde o sex. Vždyť je to lidská přirozenost.“A dodává: „Obyčejné hotely jsou tak únavné.“
Čína prožívá novou sexuální revoluci. Podnikatelé cítí příležitost a otevírají jeden hodinový hotel za druhým. Je přece tolik milenců...