A to je ta země česká: Iowa, kde všechno začne
DES MOINES Pěstitelům kukuřice a prasat z Iowy, z nichž mnozí žijí v městečkách, jako je Protivin, Tabor či Moravia, právě nadchází jejich hvězdná hodina. Vrací se jim jako kometa vždy po čtyřech letech. Zrovna u nich se v pondělí roztočí kolotoč prezidentských voleb.
Teď zajímají celou Ameriku – tutéž Ameriku, která se jim v mezidobí směje, protože v nich vidí prototyp amerického vidláctví.
Když jsem před lety ve Washingtonu vykládal, že jedu pracovat do novin v iowské metropoli Des Moines, všichni se dusili smíchy.
Od chvíle, kdy jeden neznámý pěstitel buráků z Georgie využil roku 1976 vítězství v tomto bezvýznamném státě jako odrazový můstek ke skoku až do Bílého domu, začali si však i posměváčci Iowy vážit aspoň jednou za čtyři roky.
Jimmy Carter totiž ukázal, že vítězství v Iowě může vynést zlato i neznámému kandidátovi.
Je tady ještě jeden důvod. Iowa je prvním místem, jež naznačí, jak si stojí kandidáti. Mohou tam pohořet i zazářit.
Zvláštní je, že volby začínají zrovna ve státě, jehož jméno prý vzniklo ze siouxského výrazu „ten, kdo uspává“. Indiáni trefili náladu Iowy dokonale.
Je to také stát, při jehož návštěvě Nikita Chruščov koncem 50. let zahořel vášní pro kukuřici a doma ji pak všude zavedl. Na iowských polích jí roste pětina celé americké produkce. Prasat tady mají čtyřikrát víc než lidí a jsou na to hrdí. Je paradoxem, že zrovna takový stát, kde navíc žije jen jediné procento Američanů, nasadí tón na to, kdo bude vůdcem svobodného světa.
Za to, že Iowa volí jako první, může vietnamská válka. Rozčarovaní Američané tehdy nabyli dojmu, že voliči by měli mít větší vliv na výběr politiků na úkor stran. Vzniklo silné občanské hnutí, které dosáhlo svého. A protože v Iowě začalo
To je Iowa nejdříve, získala od roku 1972 čest projevit svou vůli jako první.
Aspoň něco. Jinak je to místo, kde se na nekonečné zvlněné krajině mezi Mississippi a Missouri zastavil čas. Des Moines má mrakodrapy, ale jinak je Iowa strážcem tradičních amerických hodnot. Když vám známý na ulici s nadšeným úsmě- vem řekne „How are you doing today?“, chvíli mu i věříte, že to chce opravdu vědět.
Američané jsou otevření a v Iowě to platí dvojnásob – tak jako všude na venkově. Lidé mi volali do redakce a zvali mě na oběd, na večeři, a dokonce na víkend. Mnozí – ale ne všichni – kvůli tomu, že Iowa je jeden z nejčeštějších států Ameriky. Moji kolegové v deníku The Des Moines Register se jmenovali Ron Maly, John Karas a podobně. V městečku Clutier se k českému původu hlásí 52 procent obyvatel, v Protivine 44 procent. V Cedar Rapids mají čtvrť Czech Village. Třeba jsem tam potkal chlapce jménem Ashton Kutscher, tedy Kučeru, který tam vyrostl. V iowském telefonním seznamu bylo asi dvacet jmen jako Vodicka, Vodick či Wodicka. Nejlepší v pozměnění jména byl však obránce týmu Iowa Cyclones Mark DouBrava. Dohromady znělo aristokraticky, druhá část navíc i statečně.
Lidé tady nosí kostkované flanelové košile, obřadně večeří a u jídla se baví o úrodě kukuřice. Trochu venkovský je i styl, jímž v Iowě volí. Před vhazováním hlasů dali přednost volebnímu shromáždění, protože lépe zajišťuje kontakt lidí a kandidátů.
Vypadá to hodně zjednodušeně, protože pravidla jsou tak složitá, že jim nerozumí ani zbytek Ameriky, zhruba takto: registrovaní voliči v půl sedmé večer přijdou do volebních místností (je jich 1 681 a může to být i byt), nejdříve se pohádají, kdo je ten nejlepší kandidát, a pak se každý postaví do příslušného kouta podle toho, jakému politikovi dává přednost. Když některá skupinka získá méně než 15 procent hlasů, musí se rozhodnout pro někoho ze silnějších, ale mohou se lanařit i jednotlivci. Takto komplikovaně to chodí u demokratů, republikáni se jen pohádají a pak hlasují. Na výsledky z Iowy čeká celá Amerika, přestože v příštích týdnech může být už všechno jinak.
Ale tohle je první zpráva voleb. A hodina slávy pro Iowu.
Posmívaný stát kukuřice a prasat prožívá svou hodinu slávy. Proč zrovna ten?