Piruety mezi tisíci dolarů
Stojí to velké peníze. Mě, rodiče, svaz, olympijský výbor, středisko sportu. Tím víc mě mrzí, že pak předvedu, co předvedu,“smutně pronáší Michal Březina, když se zřítí z medailové pozice. Krasobruslení je čím dál dražší. A možností k přivýdělku ubývá.
Na mistra Evropy čeká v Bratislavě 20 tisíc dolarů. Osmý v pořadí jich získá 3 000. Ti další už nic. A v seriálu Grand Prix jsou prémie do 2 000 dolarů za páté místo.
„To vystačí tak na letenky na jeden závod. Zvlášť když vám z prémií třetinu zdaní,“říká Rudolf Březina, otec českého mistra.
Jistě, bonusem jsou platby za exhibice. „Kdysi Tara Lipinská (olympijská vítězka 1998) brala za každé vystoupení v Americe 50 až 100 tisíc dolarů,“vzpomíná Tomáš Verner. To však bylo v časech největšího krasobruslařského boomu, před světovou ekonomickou krizí.
„Dnes jsou exhibice až o dva řády hůř placené. Jen mistři světa možná dostávají k 5 000 dolarů,“soudí Verner. Rudolf Březina tvrdí: „Standardem bývá spíš prémie 500 dolarů.“(Současný kurz je 25,10 Kč.)
Slavné exhibiční turné Stars on Ice se mezitím v USA smrsklo z 90 na 10 vystoupení, navíc o Evropany není u tamních organizátorů velký zájem. A agentura IMG, jednička na marketingovém krasobruslařském trhu, zajistí nemnohé.
„Maximálně první pětka na světě krasobruslením opravdu vydělá,“říká trenérka Vlasta Kopřivová.
Sezona až za 3 miliony
Ve sloupci nákladů naopak sumy narůstají. Energie je dražší, led i topení v hale také. V Česku stojí bruslaře hodina na ledě 170 korun na hlavu. V zahraničí zhruba 10 dolarů.
Za špičkové trenéry se platí 150
Návrat legendy dolarů za hodinu. A můžeme pokračovat. Dva originální kostýmy na sezonu: 1 000 dolarů za kus. „Už to dávno není jako dřív, kdy je šily babičky a maminky,“vzpomíná mezinárodní rozhodčí Olga Žáková.
A choreografie? Až 10 tisíc dolarů za program od mistrů této profese.
Export ruských koučů a choreografů za oceán ceny nepřirozeně vyšponoval. „Způsobila to i nevědomost zámořských rodičů, kteří se domnívali, že kdokoliv promluví rusky, naučí jejich děti skvěle bruslit. Jenže ono to tak vždy nefunguje,“tvrdí Verner.
Přidejte náklady na bydlení ve střediscích, na stravu, na letenky.
Sečteno a podtrženo: sezona krasobruslaře reprezentanta stojí od jednoho do tří milionů korun. „Je to riskantní život,“ví Verner. „Ale i jeden rok bruslení sedmiletého dítěte, které tráví na ledě dvě hodiny denně, vás přijde v Brně na 120 tisíc korun,“připomíná Rudolf Březina, sám otec dvou reprezentantů. „V Česku nejsou platy takové, aby se tohle dalo dlouhodobě vydržet, pokud se nepropracujete do centra s podporou. Nebýt podpory svazu, už nebruslíme.“
Český svaz nicméně nepatří mezi bohaté. Velmoci Rusko, Čína, USA, Kanada, Japonsko či Francie disponují silnými sponzory typu Rostele- com, Audi či BMW. Proto dopřejí svým závodníkům i fyzioterapeuty, výživové poradce, kondiční kouče či psychology. Češi si je dovolit nemohou. Nůžky se rozevírají.
Pro mnohé krasobruslaře je jejich sport vášní i prokletím. Svobodu neohlížet se na finance má málokdo. Aljona Savčenková ano. Ve dvojici se Szolkowym se stala pětkrát mistryní světa. Zbohatla. Dávno nemusela bruslit. Přesto se v Bratislavě ve 32 letech po dvouleté odmlce a s novým partnerem Massotem vrací a říká: „Nemohla jsem bez závodů žít. Strašně jsem všechny ty lidi kolem nich postrádala.“
Když rodiče platí velmistra
Občas se najde také jiná cesta. Zpravidla v cizině. Ondřeje Hotárka z Brna přetáhli a zaplatili Italové, proto za ně bruslí ve dvojicích, včera byl s Marcheiovou osmý. V Itálii si našel i manželku, mistryni světa v tancích Annu Cappelliniovou.
Kanadská tanečnice Cortney Mansourová se doma nevešla do reprezentace, hledala tedy partnera i tým v cizině. Nejprve v Kazachstánu, než zavítala do Česka.
Na takové krasobruslařské „seznamky“existují dokonce speciální internetové stránky. Ale tentokrát Mansourovou s Michalem Češkou dali dohromady jejich trenéři.
„Napsala jsem Michalovi a za pár týdnů letěla do Prahy. Zabruslili jsme si a řekli: Jo, zkusíme to. A hned jsme odletěli do Kanady,“líčí drobná bruneta. Pochlubí se, že umí česky říct Jak se máš, dobře, dolů, nahoru, doleva, doprava – a počítat do deseti. Většinu roku však spolu tráví v zámoří, u velmistra mezi trenéry tanců na ledě Igora Špilbanda. „Když řekl, že se nás ujme, skákali jsme radostí.“Štáb čtyř koučů se v jeho „stáji“ve středisku Novi věnuje celkem deseti mezinárodním párům, na ledě jich bývá pohromadě až pět. „Ale dřív jsem měl dokonce i čtrnáct párů,“prozrazuje Špilband.
Jakou cenu život v této velkovýrobně úspěšných bruslařů stojí?
„Měsíc nás tam přijde na 10 000 dolarů,“povídá Češka.
„Je to pořádně drahé. Takže děkujeme mým rodičům,“zasměje se Mansourová. Ti totiž vše platí.
Zatím výsledkově stoupají. A malá Kanaďanka žádá o český pas, aby mohli na olympiádu.
Jejich sport polyká závratné částky. Zda je zhodnotí, potom rozhodují pouhé čtyři minuty na ledě. Krasobruslení otřásá rodinnými rozpočty. A bohatnou jen vyvolení.
Těla trpí. Zimou i námahou
Češka měl štěstí. Tolik ostatních ho nemá. Přitom jde o sport, který těla tak rychle opotřebovává. Trpí klouby, kyčle, kolena, záda. „Kdyby v Brně u svaté Anny neprovedli Michalovi perfektní zákrok na koleně, taky mohl dnes chodit s napnutou nohou,“vypráví Rudolf Březina.
V tréninkové hale v Bratislavě je pouze sedm stupňů. Lékaři varují: Těla dostávají v takové zimě při tréninku strašně zabrat. Doma na ledu skáčou a pilují jízdy nejméně dvě hodiny denně. K tomu připočtěte rozcvičení, strečink, hodinu baletu či choreografie, regeneraci.
Ve čtyřech minutách volné jízdy se pak má celoroční úsilí zhmotnit.
A když se to nepovede... „Mám tak blbej pocit, že ani nevím, jak ho popsat,“říká Michal Březina.