Eurokuchařka pro Česko Přijetí eura vyvolává mezi politiky velké pře. Prezident je pro, ministr financí proti. Jenže nejdřív je třeba si otestovat, zda jako proexportní stát zvládneme bez vlastní měny recesi.
Asi jste četli o návrhu snížit DPH na pivo. Má úvaha jde o dost dál – jakou měnou ji platit. Místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis před pár dny v Praze řekl, že Česko by nemělo přehlédnout, jak euro prospělo Slovákům. Od prezidenta Miloše Zemana slyšíme na jednotnou evropskou měnu ano, od ministra financí Andreje Babiše ne, od Jiřího Rusnoka z České národní banky spíš ano, ale že to závisí na dohodě politiků. I když to možná nevypadá, každý má pravdu, jen to vidí z jiného pohledu. Lze najít shodu, ale nejdřív je třeba se opřít o novou analýzu.
Problém argumentace komisaře Dombrovskise tkví v tom, že euro je super, když pěkně rostete díky novým investicím. Může však představovat problém, když se delší čas nacházíte v hluboké recesi. Nemůžete totiž oslabit vlastní měnu a nakopnout export. Tohle Slováci ještě nepoznali. Nesrovnávám je s Řeckem. Tvrdím jen, že až postihne Slovensko nějaký skutečně velký ekonomický problém – aniž bych jim to tedy přál –, třeba se zavře nějaká velká automobilka, padne velký sektor průmyslu, pak se ukáže, zda je země schopná rychle roztočit ekonomiku bez devalvace, kterou si (ne)pomohlo Česko. Avšak to by bylo na dlouho.
Prezident Miloš Zeman k přijetí eura na exportní konferenci minulý týden řekl: „Silná měna nás nutí k inovacím, zvyšování produktivity práce, vytváří tlak na konkurenceschopnost. Slabá měna je naopak jakýmsi polštářem, na kterém pohodlně spočíváme, a naše motivace pro inovace je poněkud slabší.“Souhlasím.
Tak třeba silná koruna povzbudila broumovskou textilku Veba. Kvůli kurzu se jí v roce 2008 snižovaly tržby. To ji přinutilo vymyslet něco nového. Začala se orientovat na brokát, látku pro tradiční africké oděvy – a tržby šly zase nahoru. A já jsem z tehdy super prosperující textilky, která mimochodem nakopla celé Broumovsko, odjížděl z toho všeho nadšení – makroekonom snad nemusí být suchar – v zelené brokátové africké košili. U benzinky mě tehdy měli za blázna, dnes by mě asi považovali za uprchlíka.
Avšak k věci. Pravdivý je i argument Andreje Babiše, kterému externě dělám ekonomického poradce, že si máme dát pozor na to, co se děje v eurozóně samotné a k čemu všemu bychom se museli zavázat finančně, například k zárukám za různé záchranné fondy pro Řecko a spol.
Jiří Rusnok zase loni pragmaticky prohlásil, že „vstup do eurozóny je výlučně politické rozhodnutí a centrální banka v něm hraje jen roli servisní organizace“. Zase souhlasím.
Jak z toho však ven? Euro ano, nebo ne? Držel bych se toho, z čeho mám diplom, tedy analýzy měnové politiky. Předpokládejme, že eurozóna své vlastní problémy „vyřeší“, Řecko třeba odejde, což pomůže jemu i Unii, odpadnou nesmyslné záruky členských států za záchranné fondy a bude se debatovat odborně.
Navrhuji v mezičase, před přijetím jednotné měny, otestovat ekonomiku jinak, než se to doposud dělalo. Všichni pořád vyhodnocují maastrichtská kritéria. Výši zadlužení. Výši deficitu státního rozpočtu. Sbližování úrokových sazeb a inflace naší země s těmi, které platí eurem. Na Řecku a vůbec celém jihu Evropy se přitom ukázalo, jak se ta kritéria dají obejít, když dosadí-
Pokud přijmeme euro, musíme být připraveni, že se v recesi mohou snižovat mzdy.
te za šéfa statistiků kouzelníka.
Navrhuji proto nová kritéria. Stavím je na selské úvaze: Živí nás export. Když přijmeme euro, nebudeme už moci ve výjimečných situacích, třeba hluboké recesi, devalvovat měnu a povzbudit tak vývoz. Otázka tedy zní: Může devalvace ekonomice v recesi pomoci, nebo ne? A když ji centrální banka provede, nezleniví exportéři v inovacích a není to v delším pohledu pro ekonomiku spíš minus?
Je třeba vše rozdělit na krátkodobý a