Krimi posílil Rodenův TGM
Jediná zrada nosného projektu tkví v tom, že Zločin v Polné sleduje obě strany téže mince.
Jednak sám případ, tedy vyšetřování, zatčení a procesy, jednak průvodní hilsneriádu čili protižidovské společenské nálady vrcholící násilím, proti nimž se stavěl T. G. Masa- ryk. Oddělit je od sebe nelze – ale zatímco první rovina vypravuje, druhá vysvětluje. A to je rozdíl.
O Velikonocích v roce 1899 našli u Polné mrtvé tělo devatenáctileté Anežky Hrůzové. Od domněnky, že na místě činu zůstalo málo krve, byl jen krok k oživení pověry, že se panenská krev přidává do židovských macesů, a odtud zas k podezřelému Leopoldu Hilsnerovi.
Pojď už spát
Brutálně natočený útok i profesně věcné pátrání však mají v realizaci Viktora Polesného silnější oporu než poněkud unáhleně a nahodile motivovaný všeobecný atak na Hilsnera, kterého představuje typově zajímavý Karel Heřmánek mladší, a na jeho souvěrce. Navíc si scenárista Václav Šašek vypomohl berličkou vypravěče, jmenovitě Hilsnerova advokáta v podání Jaroslava Plesla, jehož prostřednictvím sleduje právě vzedmutí antisemitismu, pohříchu však zejména v salonních de- batách či výjevech z obhájcova soukromí. A zatímco naléhání jeho manželky „Pojď už spát“nikam příběh neposouvá, postavu TGM, na niž je divák logicky zvědavý, ponechává dramaturgie mimo hru až do posledních vteřin prvního dílu.
Tichá síla
Ledacos naznačuje, jako by se snímek nastavoval pro dva večery, počínaje uměle vlezlými kramářskými písněmi o senzačním mordu a konče předčítáním článků ze světového tisku. Nicméně v druhé části, kdy případ Hrůzová dospěje k nové oběti, novému vyšetřování i novému procesu, na úrovni odevzdává detektivce vše, co potřebuje: napětí, hlavolamy, falešné stopy, vyhrocenou rekonstrukci svědecké výpovědi přímo v terénu a hlavně justiční drama včetně ostrých slovních přestřelek. Škoda jen, že i do konce 19. století už proniklo prznění češtiny v obratu „o tom byl ten proces“.
A jako bonus, byť na prostoru stále dost omezeném, má druhá půle Zločinu v Polné k dobru Rodenovo pojetí profesora Masaryka, jenž se i tváří v tvář zfanatizovaným studen- tům chová střízlivě, samozřejmě, uměřeně. Tichá síla i důstojnost sama, trochu jako František Smolík ve Vyšším principu; Roden, kterého mimochodem čeká ve filmu Masaryk pro změnu role Jana Masaryka, zkrátka své řemeslo umí.
Ani tříhodinový Zločin v Polné, jehož první část uvedla ČT včera a druhou nasadí 7. února, nemůže víc než po století vypátrat vraha Anežky Hrůzové. Má však napětí hodné žánru krimi a bonus v podobě Karla Rodena.
Vrah bez tváře
TGM víru v rozum vyzařuje beze slov; bohužel ve chvílích, kdy nestojí na scéně, stává se obětí oné vysvětlující linie, která do dialogů pašuje školní látku typu „nejdřív Rukopisy a teď zase tohle, že ten Masaryk raději nezůstal ve Vídni“a k domácí bábovce podává obecné stesky i mravní poučky. daleko zajímavější je přitom faktická stránka kauzy včetně dovětků v závěrečných titulcích – což je příjemná náhrada za pocit nedořečenosti jako vždy, když vrah zůstane neznámý.
Zločin v Polné Česká televize