Zemřel Ladislav Helge, režisér trezorových děl
PRAHA Ve věku 88 let včera zemřel po dlouhé nemoci v Praze režisér a scenárista Ladislav Helge, jeden z uznávaných filmařů české vlny 60. let. Za normalizace musel svou profesi opustit a jeho snímky skončily v trezoru.
Helge se narodil roku 1927, za války zažil totální nasazení a poté se neúspěšně pokoušel o filmová studia. Prosadil se však jako pomocný režisér a posléze se dostal k první vlastní režii. Jeho debut Škola otců z roku 1957 s Karlem Högerem už nastolil kritický tón jeho výpovědí.
Poté následovaly v rychlém sledu snímky Velká samota a Jarní povětří, Bílá oblaka, Bez svatozáře, První den mého syna a zejména Stud, sledující morální rozklad stranických funkcionářů. do kin šel zjara 1968, pak režisérovu dráhu zastavily ruské tanky.
Já soudit nebudu
Následně pracoval nejprve v dabingu, poté na poště a nakonec v Laterně magice. Po roce 1989 se věnoval obnově filmařských organizací a výuce, k tvorbě už se nevrátil. Když v roce 2012 předával cenu české filmové kritiky za nejlepší film, sál povstal k ovacím. V témže roce vyšla kniha Cesta za občanským filmem, v níž Helge zmiňuje osobnosti, s nimiž se setkal: Jana Wericha, Jiřího Trnku, Jana Skácela, ale také Alexandra dubčeka a Václava Havla.
Po pádu totality Helge získal cenu ministerstva kultury i Cenu Vladislava Vančury za přínos kinematografii. Svůj podpis pod antichartou netajil a veřejně jej vysvětlil existenčními důvody. A když se v dokumentu Těžká léta československého filmu mluvilo o Karlu Kachyňovi, jenž se distancoval od spolupráce s Janem Procházkou, aby mohl točit dál, prohlásil Helge: „Kdo ho za to může soudit? Já to nebudu.“(spa)