A už víte, kdy půjde váš robot do penze?

Pojďme si to shrnout. Za poslední měsíc se objevilo hned několik vědeckých studií, u kterých vás musí napadnout, že ráj na zemi je blíž, než se zdá, nebo přinejmenším že všem pokusům nastolit komunistický blahobyt ještě bohužel neodzvonilo.

Nebojte, řeč nebude o politice, ale o tom, co vás čeká v práci za pár let, přesněji za pár desítek let.

Jeden výstřel přišel na počátku tohoto týdne z Texasu. Moshe Vardiho, profesora počítačových věd z tamní Riceovy univerzity, citovala média v tom smyslu, že už brzy roboti či podobné stroje překonají člověka, ať pracuje v jakékoliv profesi.

Vardi není prvním z vědců, který varuje, že se zdokonalováním technologií v budoucnu nebudou potřeba žádní řidiči, pekaři, bankovní úředníci, makléři a tucty dalších profesí, kde místo člověka prostě zaujme stroj. U nás v Česku se ujal výraz „Průmysl 4.0“označující technologický skok, po němž řízení výroby v továrnách plně převezmou robotizované systémy. Už aby se pomalu chystalo nové vydání učebnic dějepisu, kde dosud v kapitole průmyslová revoluce svítilo 18. a 19. století – a teď by měl přibýt ještě rok 2030, kdy to celé v novém kabátě údajně propukne.

Úvahy to nejsou jenom akademické, pronikají už tam, kde to dobře znáte. Odlidštění práce postřehnete při nakupování v elektronických obchodech, když potřebujete jízdenku do pendolina přímo do vašeho mobilu, anebo při virtuální návštěvě banky, když chcete dceři pořídit první platební kartu. To všechno lze učinit, aniž potkáte na druhé straně člověka.

Jenže i v oborech, které si přímo o odstavení člověka z výrobního procesu říkají – internet je přesný příklad – se ukazuje, že s vaničkou lze strašně snadno vylít i dítě.

V nejúspěšnějších a velkých e-shopech tak už zjistili, že si nezanedbatelná část zákazníků chce přijít zboží osahat, vyzkoušet, prohlédnout, a proto vznikají velké showroomy. Proto nový šéf České spořitelny po nástupu do čela banky, která obsluhuje největší počet drobných klientů, mluví o tom, že ani digitalizace bankovnictví nezajde tak daleko, aby lidská obsluha úplně zmizela. Protože pokud si berete (hypoteční) úvěr na (skoro) celý život, jedno kliknutí vám přijde nedostatečné. A do třetice: proto i ve firmách, kde se dá pracovat na dálku (přes e-mail, novější Skype nebo ještě novější sociální sítě), alespoň občas svolávají personál do ústředí.

Nevěřte tak masivnímu zániku pracovních míst a celých profesí, jak o nich mluví vědci. Proti všem určitě podloženým teoriím a prognózám totiž stojí jedna základní vlastnost zapsaná v lidských genech: potřeba komunikovat, normálně řečeno s někým si pokecat. Kdo to někdy zkusil, ví, že nejlepší nápady v práci nevznikají nad počítačem, ale v debatě.

A kdyby vás přesto přepadal strach, že nebudete mít po roce 2030 do čeho píchnout, připomeňte si vzkaz jiných vědců z letošního davoského fóra. Zní podobě utopicky.

Sociologům, psychologům a finančníkům tentokrát přispěli na pomoc biologové s konstatováním, že se životnost lidské buňky dá natáhnout za hranice, o nichž jsme se učili ve škole. Elisabeth Blackburnová, žádná bláznivá vizionářka, ale ctihodná držitelka Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii z roku 2009, jejíž výčet mezinárodních uznání by zabral větší plochu než tento sloupek, prognózuje, že se lidé mohou dožívat i 150 let. Tudíž – a tady je poselství davoského fóra – se máme připravit na odchod do penze ve sto letech.

Tak čemu víc věříte?