Jak vyrobit pokrm bohů
Jogurt, oblíbené jídlo milovníků zdravé výživy, dietářů, sportovců a s trochou dobré vůle a ovocných přísad i dětí, není ve světě gastronomie žádnou novinkou. Domácí přístroje na jeho výrobu jsou ale
záležitostí až posledních čtyřiceti let.
Výroba jogurtu je vědci předpokládána už v době před pěti a půl tisíci lety. Jeho původ bychom mohli hledat v Bulharsku, kde ho předkové dnešních Bulharů znali pod pojmem kyselé mléko. Vyráběli ho v keramických nádobách z mléka, za působení bakterie aktivované slunečním zářením, která se k výrobě jogurtu používá dodnes. Jméno dostala po své domovině, Oblast Balkánu se stala doslova domovinou jogurtu ve všech jeho možných variantách a konzistencích.
Proslulý řecký jogurt s fíky, slané zálivky na maso i saláty a sladké jogurtové dezerty se rozšířily v celé této oblasti Středozemního moře – do Egypta a přes oblast Blízkého východu a Orient až do Indie. Jogurt byl napříč Orientem znám jako pokrm bohů a biblický Abraham prý jeho konzumací docílil své plodnosti a dlouhověkosti. Můžeme se jen domnívat, jak vznikl ten první – dost možná omylem, po zanechání nádoby s mlékem na sluníčku. Tehdejší jogurty vznikaly v pytlích ze zvířecích kůží působením přírodních ‚ divokých‘ bakterií.
JOGURT JAKO SYMBOL ZDRAVÉ VÝŽIVY
První komerční výroba jogurtu byla zahájena rok po první světové válce, kdy židovský obchodník Isaac Carraso založil v Barceloně společnost na jejich výrobu a pojmenoval ji po svém synovi Danone, což v překladu znamená malý Daniel. Jogurty se živou bakteriální kulturou měly obrovský úspěch i díky studii Pasteurova institutu, který potvrdil blahodárné účinky jogurtu na lidské zažívání. První americká továrna na jogurty byla otevřena o deset let později a po druhé světové válce si už lidé mohli poprvé promíchat lžičkou jogurt s vrstvou ovoce. Opravdové světové jogurtové šílenství spustila ale až padesátá léta a s nimi publikace doktora Gayelorda Hausera Look Younger, Live Longer, tedy v překladu Vypadej mladší, žij déle. Jogurt v ní vychválil jako zázračnou potravinu, která má příznivé účinky na zažívací trakt, kosti, pleť a zdraví vůbec. Jeho závěry byly pravdivé, ale možná až příliš senzačně podané. Způsobil tak nečekanou propagaci výrobcům jogurtů, kteří nestačili své kelímky dodávat na pulty prodejen. Byl to ale také impulz k tomu, že lidé zatoužili po domácí přípravě této superzdravé potraviny.
NUTNOST AMERICKÝCH DOMÁCNOSTÍ
Domácí pokusy se sklenicí mléka na okenním parapetu nedopadaly vždy dobře, a tak se začaly množit návody, jak domácí mléčnou pochoutku správně vyrobit. Va- ření, ‚ množení‘ koupeného jogurtu v mléce, zahřívání pod peřinou. Mánie zdravé farmářské stravy způsobila, že se konzumace jogurtu za dvacet let zvýšila pětsetkrát. Je až zarážející, že první jogurtovač spatřil světlo světa tak pozdě, až na počátku sedmdesátých let. Přístroj, který zahříval mléko s přidanými jogurtovými kulturami, se rychle stal populárním. Ještě oblíbenější byla sada, která zaplnila police obchodů s elektronikou o čtyři roky později. Americká firma Salton vyrobila elektrický jogurtovač s příslušenstvím, pěti skleničkami a míchací lžící, které se daly mýt v myčce, tehdejším symbolu středostavovských kuchyní. Mánie jogurtovačů se z USA postupně rozšířila do celého civilizovaného světa. I dnes si můžeme koupit přístroj, který funguje na stejném principu jako v sedmdesátých letech: zahřívá mléko s kulturami, dokud nevznikne jogurt.
Postupem času ale přibývaly další a další funkce, které domácí přípravu tohoto mléčného výrobku zjednodušily a udělaly z ní větší zábavu: termostat, který kontroluje ideální teplotu, přišel už v osmdesátých letech. Následovala funkce automatického vypnutí, když přístroj na základě hustoty poznal, že jogurt je hotov. Chladicí funkce odbourává nutnost přesouvání jogurtu do ledničky. A našli bychom i přístroje, které umějí vyrobit řecký či sójový jogurt nebo jogurtovou zmrzlinu. Záleží jen na nás, jaký jogurt máme nejradši a kolik ho zkonzumujeme. V dnešní době znovuobjevení stravování v souladu s přírodou zažívá jogurtovač znovuzrození. Jen u potravin vzniklých před našima očima můžeme mít totiž stoprocentní jistotu, jaké látky obsahují.