Rozhovor s Robertem Reichlem, trenérem české hokejové osmnáctky před MS
Jako hráč vybojoval na mistrovství Evropy do 18 let zlatou medaili. Nyní se Robert Reichel pokusí uspět na světovém šampionátu v americkém Grand Forks (14.–24. dubna) také jako trenér. Byl by to historický triumf, první od roku 1999, kdy se světový šampio
Současný ročník 1998 jste vedl už jako trenér šestnáctky a sedmnáctky, hráče velmi dobře znáte. Jak byste aktuální osmnáctku popsal?
Ve výběru do šestnácti let dostalo šanci větší množství hokejistů, v dalším průběhu se jejich počet pochopitelně redukoval. Při přechodu ze sedmnáctky do osmnáctky však nastal problém – po loňském mistrovství světa, kdy se pro ně otevřely zámořské juniorky, mnoho hráčů odešlo. Osm nebo devět kluků jsme ztratili z dohledu, informace o nich máme pouze z internetu.
Jakým vývojem tým pod vaším vedením prošel?
Máme konkrétní šablonu, podle které jedeme. Po každém turnaji například přidáváme tréninkové prvky navíc a také z toho důvodu si myslím, že se už teď, v osmnáctce, hodně přibližujeme seniorskému hokeji.
A co se týká psychického vývoje? Chlapci ve věku kolem šestnácti sedmnácti let obvykle bývají poměrně rizikovou skupinou…
Celý systém výchovy mládeže je hodně vázaný na Akademie ČSLH. Právě od nich máme informace, jak se klukům daří ve škole, pokud je některý hráč problémovější, jsme v kontaktu s jeho klubovým trenérem. Nezřídka se stává, že právě kouč z klubu doporučí, aby ten a ten kluk na sraz nejezdil, protože má nějaký problém.
Jste přísný typ kouče?
Myslím, že disciplína k hokeji patří.
Sezonu jste odstartovali šestým místem na Memoriálu Ivana Hlinky, posledním přípravným turnajem pak byla únorová akce ve Finsku. Jak jste na tom před mistrovstvím světa?
Co se týká Hlinkova memoriálu, mrzí mě, že jsme nepostoupili ze čtvrtfinále. Celý turnaj se lámal v utkání se Švédskem, kterému jsme nevstřelili gól a prohráli 0:2. Listopadová akce ve Švýcarsku se nám povedla, skončili jsme na druhém místě, když jsme dokázali porazit Finsko i Švédsko. Na přelomu roku jsme absolvovali dva turnaje – ve Švýcarsku, kde bylo hodně hráčů z českých soutěží, a v Kanadě, kam jsme jeli záměrně, abychom viděli kluky na užších kluzištích. V zámoří jsme hráli proti ročníkům 1996 a 1997, takže výsledky nebyly zcela vypovídající. Na poslední turnaj před mistrovstvím světa jsme vyrazili v únoru do Finska. Akce se nám nepovedla, prohráli jsme všechny zápasy.
Co vám porážky ve Finsku odkryly?
Odkryly nám slabiny, kterých si jsme vědomi. Pokusíme se je dohnat. Jednou z cest je samozřejmě doplnit mužstvo na pozicích, které máme vytipované. Chyby, jichž jsme se ve Finsku dopouštěli, jsme si rozebrali, musíme je eliminovat a vrátit se k hokeji, který jsme hráli celou sezonu.
Při svých hodnoceních jste často zmiňoval pojmy, jako jsou dodržování herního systému, nasazení, nadřazenost kolektivu nad jednotlivcem nebo disciplína. Jsou to atributy, se kterými se kluci potýkají?
Pojmenoval jste je poměrně přesně. Hlavně na posledním turnaji mi připadalo, že někteří hokejisté nehráli týmově. Postrádal jsem věci navíc, třeba blokování střel. To mě mrzí. S hráči jsme mluvili, s některými déle, s jinými kratší dobu. Klukům jsme vysvětlili, na čem zapracovat a po těch, co s námi budou chtít mistrovství absolvovat, budeme vyžadovat, aby naše představy plnili.
V průběhu sezony jste si stěžoval i na nižší produktivitu. Je koncovka dalším nedostatkem, se kterým tým zápasí?
Ano, je to věc, na kterou se zaměřujeme. Na druhou stranu proměňování šancí samozřejmě závisí na tom, zda se do nich vůbec dostanete. Ve Finsku se nám to dařilo, ale bohužel jsme je neproměňovali.
Jak jasnou máte představu o finálním složení nominace pro MS?
Do složení výběru se hodně promítne cesta po zámoří, kde jsem byl na přelomu února a března. Dalším aspektem je fakt, že jsme si nemohli některé hráče kvůli zranění nebo nemoci vyzkoušet na vybraných turnajích. Nesmíme zapomínat také na to, aby mužstvo šlapalo jako tým a aby v něm nevznikly žádné problémy. Tohle všechno je potřeba zohlednit a s přihlédnutím k aktuální výkonnosti sestavit tým, který bude mít šanci na úspěch.
Ročník 1996 se vytáhl stříbrem na mistrovství světa, o rok starší kluci zazářili na Memoriálu Ivana Hlinky. Můžete svůj ročník porovnat s těmi předchozími, úspěšnými?
Ne, každý ročník je jiný. Devět šestky měly například Pastrňáka a Vránu… Navíc nastupujete proti jiným soupeřům.
A jaké cíle máte pro MS?
Základem je postavit dobré mužstvo. Aby všichni hráči, které budeme chtít, byli na akci stoprocentně připravení a zdraví. Výkonnostním cílem je dostat se do čtvrtfinále, pak se uvidí.
Sledujete soupeře bedlivě? Takový Jesse Puljujärvi, který v lednu vystřílel na mistrovství světa dvacítek Finům zlato a stal se nejužitečnějším hráčem turnaje, je ročník 1998, a na šampionátu proti vám tedy může nastoupit…
Jestli přijede Puljujärvi, to nevíme a myslím, že to nevědí ani Finové. Nicméně o soupeřích máme velmi dobrý přehled a k dispozici máme i videa ze zápasů týmů, se kterými se utkáme ve skupině, tedy Finska, Dánska, Slovenska a Kanady.
Mistrovství světa se možná zúčastní i váš syn Kristian, který v dresu Litvínova prožil lednový raketový nástup do seniorské extraligy. Jak jeho progres hodnotíte?
Start měl docela dobrý, zapadl do mužstva výborně a samozřejmě mu držím palce, aby se mu dál dařilo. Je jen na něm, jak bude pokračovat.