Internet pomáhá, ale zároveň antikvariáty zbavuje kouzla
Zná to každý knihomol. Tu nezaměnitelnou vůni starého papíru a tiskařské černi. To kouzlo prohrabování halabala vyskládaných knih. A tu radost, kterou způsobí nález hrabalovské „perličky na dně“. Antikvariát.
Přitom by se v současné době mohlo zdát, že se stejně jako jiné komodity přesouvají i staré knihy a obchodování s nimi spíše do virtuálního světa internetu. Ano, do značné míry tomu tak opravdu je. Na druhou stranu jsou jaksi z povahy své profese antikváři spíše ctiteli klasických hodnot a v tomto smyslu nedávají dopustit na kamenné obchody. A zdá se, že je v tom jejich zákazníci samotné nenechají.
Nejvíce se krade filozofie
Svoje internetové stránky, na kterých obchoduje, má dnes prakticky každý antikvariát. Jejich provozovatelé z této nepsané povinnosti ovšem dvakrát nadšení nejsou. „Internetový prodej nám před deseti lety začal pomáhat, před pěti byl nutností a dnes možná i škodí,“říká Michal Hulla z 1. Podzemního antikvariátu v pražské Hybernské ulici. A Ilona Rozehnalová z ostravského antikvariátu Fiducia v Nádražní ulici přidává svůj pohled: „Trend kamenných antikvariátů, které se stávají výdejnou e-shopů, je mi cizí. Mám ráda živé zákazníky, diskuse o knížkách. Počítač máme vzadu, aby návštěvníci kamenného obchodu nepřicházeli na místo, kde prodavač sedí za počítačem a málem ani nepozdraví, jak to už dneska můžeme leckde vidět.“
Oba antikváři se nicméně shodují na nutnosti každodenně aktualizovat webovou nabídku svých antikvariátů. Nabídka obou forem prodeje se přitom liší. „Na internetu nabízíme jiné věci než v kamenném obchodě, hlavně bibliofilie, starou techniku, staré knihy o místopise, lidovém umění, předválečné dobrodružné a dětské knížky a nejrůznější kuriozity, pro které nemáme v kamenném obchodě dostatek zájemců,“vyjmenovává Ilona Rozehnalová. A pro srovnání dodává: „V kamenném obchodě je naopak velký
A teď hledej!
zájem o klasickou beletrii, učebnice, ezoteriku, filozofii, ale i v Ostravě se najde dost zájemců o sběratelské kousky, takže o ně zákazníky neochuzujeme a máme pro vzácnější knížky vyhrazené prosklené vitrínky.“
V lecčems se ostravské zkušenosti shodují s pražskými, které přidává Michal Hulla: „V kamenném obchodě nezvládneme vystavit všechny knihy vzácné, bibliofilie a obecně knihy drahé či sběratelské, kde extrémně záleží na stavu. Bohužel i mnoho knih vydaných v posledních letech. Jsou drahé a občas zmizí z police bez registrace u pokladny. Nechci se nikoho dotknout, ale nejvíce se krade filozofie.“
Rozdíl mezi nabídkou na webu a v kamenném obchodě je podle Ilony Rozehnalové zajímavý pro zákazníky i prodavače. „Nebereme jim to, co mám sama nejvíc na antikvariátech ráda – dobrodružství hledání a nacházení. Pokaždé se od srdce zasměju při sledování seriálu Black Books a kultovní scénky se zákazníkem, který chce po majiteli antikvariátu, aby mu knížku našel na počítači. Ani my nemáme seznam všech knih v počítači – hledáme podle kategorií, stejně tak hledá a objevuje i náš zákazník. Oba máme tím pádem více podnětů a kocháme se prostorem a hřbety knih místo monotónního pohledu na obrazovku počítače.“
Zákazník jako přítel
Zajímavý pohled na rozdíl mezi zákazníkem kamenného a webového antikvariátu nabízí třeba detail, kterého si všiml Michal Hulla, totiž zájem internetových kupců o žánrovou kategorii, kterou sám nazývá „absurdity“. „Sem řadíme různé pavědy, pafilozofie a návody na život. Je neuvěřitelné, kolik se toho v 21. století prodá. Lidská blbost je nekonečná... My však nechceme knihy cenzurovat, když je lidi chtějí (a zaplatí). Mezi zákazníky v kamenné prodejně jich ale mnoho není,“líčí.
A zároveň zobecňuje: „Někteří zákazníci jsou takřka naši přátelé. A nejde o peníze. U člověka, který miluje knihy nebo grafiku, je jedno, zda je ‚internetový‘, nebo ‚kamenný‘. Je náš.“A přichází s příkladem: „Máme zákazníka ve Španělsku, který se zajímá o českou typografii a knižní úpravu. Nikdy u nás nebyl a neumí česky. Obecně vzato však internet obchod odlidšťuje.“
Tutéž zkušenost mají v Ostravě: „Antikvariát je specifické prostředí a internetový prodej je vedle toho hrozná nuda. Já bych za něj kamenný obchod nikdy nevyměnila. Byly doby hrozného boomu internetového prodeje a dost lidí na tuhle vlnu najelo. Mně to nebylo nikdy blízké, internetový obchod dělám jen proto, že je to dobrý způsob, jak rozšířit své portfolio, vykupovat a prodávat i jiné typy knih, než o jaké je zájem v kamenném obchodě.“
„Internet může pomoci, ale často je bez ducha,“doplňuje Michal Hulla. „Uráží mě, když přijde zákazník, zastaví se na posledním schodu, že má objednávku č. 40258, a nejde dál. Občas ani nepozdraví. Naše prodejna má atmosféru, na kterou jsme hrdí. Ale tyto lidi to nezajímá, oni mají číslo 40258. Spěchají. Samostatnou kapitolu tvoří ‚klikači‘. Doma naklikají, ale už nedojdou...“
Oba antikváři se shodují, že jejich podniky navštěvují všechny sorty obyvatelstva, „od bezdomovců po špičky společnosti“. Osobní vztah, který se mezi nimi může vytvořit, rychlost a pohodlnost internetu prostě nemůže nahradit. Ostatně právě onen kontakt „podobně postižených“, ať už prodejců, nebo zákazníků, ale vždy milovníků knih, je i smyslem antikvářského podnikání, které jinak žádný zvlášť výnosný byznys není. „Kamenný antikvariát je podle mě kouzelné místo plné vzpomínek a osudů, smutku ze zániku, ale i radosti z bytí a dobrodružství objevování. Pro mě to není jen obchod, kde se kupuje a prodává,“uzavírá Ilona Rozehnalová.