Výchova zlatokopky v Krušných horách

Chodíme teď tady u hranic za pěknými kameny. Jejich hledání je důvod vytáhnout děti ven, když už mizí sníh, ale je pořád zima. Čtvrt hodiny od domu máme Cínovec a Krupku, tedy místa, kde se v Krušných horách těžily vzácné rudy. A vedle štol leží haldy.

Na haldě

„Proč neseš ten rejč?“ptá se sedmiletá dcera. „Můžem tím něco odhrnout.“„S mámou si se bavil, že se nesmí kopat, že je to zakázaný. A proč se to nesmí?“

„Co posloucháš dospělý, když se bavěj? Jde ale o to, že kameny můžeš jen sbírat. Na to jsou všelijaký předpisy a zákazy. Jak bych ti to vysvětlil… Prostě, když tě chytí v lese policajt a zjistí, že si kopala kameny hloubějc než patnáct centimetrů, tak bys mohla dostat pokutu. Víš, co jsou to centimetry?“„Ne,“odpovídá prvňačka. „Měří se tak dýlka. A patnáct centimetrů je asi jako tvoje dlaň s prstama. Chápeš? Z větší hloubky než na dlaň – takhle – prostě nic brát nesmíš. Jen sbírat ze země.“„Ale proč máš ten rejč?“„To je lopata do auta, na sníh.“ „Co když nás někdo chytí?“„Nechytí. Svojí motyčkou jen hrabej.“Přijdeme ke staré haldě a vidíme čerstvé jámy od hledačů. Jsou až metr hluboké.

„Tady někdo kopal, a to se nesmí. A tady asi někdo nějaký kameny rozbíjel. My budeme kopat a rozbíjet?“ptá se dcera.

„Sedni si do jedný vykopaný jámy a zkus ji ještě prohrábnout. Chvíli hledej nějaký barevný kameny, který se ti budou líbit. Já se zatím podívám kolem.“

Asi za dvacet minut dcera přinese cosi na dně igelitky. „Ale ty tou lopatou přebíráš hlínu. Ty asi kopeš, ne?“„Nekopu a neřvi. Ukaž, co máš.“Po zběžné prohlídce vím, že to s ní bude dobré. Něco vybereme, očistíme a neseme domů. Už na horách jsem v té tašce viděl pěkné krystaly křemenu, fluorit a molybdenit, doma jsme ještě objevili krupkait a nejspíš i bismutin na sfaleritu. Nečekaný nález, ale ještě minerály prověříme.

„Já dám kámen paní učitelce, říkala, že má ráda kameny,“těší se školačka. „A tati, kolik ty kameny, co jsem našla, asi stojej?“

„Tak pár desetikorun nebo stokorun, ale určitě to nevím.“

„A až dám ten kámen paní učitelce, tak jí řeknu, že jsme nekopali.“