Co všechno člověk udělá pro lásku

Před časem mi jeden můj kamarád vyprávěl, jak si v osmnácti s pomocí maskování a dobrovolného ponížení našel svoji první dívku. Johann je Němec, ročník 1977.

S Katarinou se seznámil v berlínské univerzitní menze. Stála s tácem v řadě za ním a zeptala se ho, co má ve sluchátkách: „Was?“řekla, dloubla ohnutým loktem do Johannova boku a bradou ukázala ke dvěma černým molitanům v plastových hnízdech spojených pruhem světlého kovu, který se temenní částí opíral o Johannův vyholený zátylek.

Sluchátka firmy Koss model Porta Pro, obepínající chlapcův krk, Johannovi dodávala na důležitosti: teď, když s tácem čekal ve frontě, sluchátka sundal, ale sotva dojí a odnese tác, opět chytí plastová hnízda, přesune opěrku ze zátylku na temeno, stiskne tlačítko přehrávače připnutého u opasku a začne s poslechem.

Bude u toho připomínat člověka, který vyřizuje cosi důležitého, člověka, který řeší nějaké problémy.

Soukromý poslech hudby na veřejnosti je podle Johanna v jádru absurdní a až k zalknutí komická činnost. Proč tímto způsobem lidé hudbu poslouchají?

Copak je to jejich práce, kterou za ně nikdo neudělá? Copak lidé mají ty tisíce titulů kontrolovat, pouštět je dál, copak je lidským úkolem odposlouchávat, vyřizovat hudbu?

Člověk, když vidí desítky dospělých mužů a žen, kteří na veřejných místech soukromě naslouchají zvukovým stopám, ihned pomyslí na úředníky z Kafkova Zámku či na mnohé další postavy z Kafkova díla; ty postavy, stejně jako lidé, když poslouchají, otročily neznámému vyššímu řádu a rezignovaly kvůli tomu na své lidství, což z postav pravidelně činilo postavičky.

S tímhle vším ale Johann dle svého vyjádření neměl nic společného. Johann byl údajně ještě stále jen osmnáctileté dítě. I on sice s pomocí sluchátek řešil problémy, v jeho případě však nešlo o dospělé odposlouchávání hudby, o její povolování a expedici.

Johann tehdy řešil problémy čistě osobní: snažil se s pomocí sluchátek skrýt fakt, že dosud stojí před branami života. Teprve za branami života, když jsou saturovány primární životní potřeby, lze se plně oddat službě, jíž je odposlech hud- by. Johann byl tehdy v osmnácti dle všeho panic.

„The Bends,“odpověděl jí, sáhl k pásku a pustil ze svého Sony MiniDiscu pár vteřin. Náhodou se jednalo hned o úvodní skladbu s názvem Planet Telex.

The Bends byla deska skupiny Radiohead vydaná roku 1995. The Bends tehdy na inteligentnější část mládeže zapůsobily jako zjevení. Zatímco na debutu s titulem Pablo Honey z roku 1993 skupina pod vedením Thoma Yorka ještě vycházela z introspektivních poloh stylu grunge, na další řadové desce dostaly větší prostor někdy poněkud kryptické texty dotýkající se společenských a planetárních témat, globalizace, devastace planety, dehumanizace a podobně. Deska The Bends a skupina Radiohead zosobnily všechno, čím osmnáctiletý Johann pohrdal.