Měkké sedačky a popcorn

PRAHA Hned devět multikin dnes mohou v Praze navštěvovat filmoví fanoušci a další, desáté, které má být největší v Česku, je právě ve výstavbě. Před dvaceti lety bylo přitom kino, kde se promítalo několik filmů najednou, převratnou novinkou. Éru multikin přesně 3. dubna 1996 odstartovala jihoměstská Galaxie, první multikino v Praze i v celé republice.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že tak začala etapa, kdy se diváci z dřevěných židlí někdejších postkomunistických kin začali přesouvat do pohodlných a polstrovaných sedaček po vzoru Západu.

Multikino Galaxie vzniklo v budově bývalého kulturního domu v Hájích, mělo rovnou osm sálů i prodejnu popcornu, bez které by si mnozí návštěvu multikina už dnes nedokázali představit. Prvním promíta- ným filmem byla tehdy česká komedie UŽ od režiséra Zdeňka Tyce.

O nějaký výrazný technologický skok tehdy ještě nešlo. Ten se projevil až poté, co v roce 2001 Galaxii od české společnosti Kino 2005 koupil nadnárodní řetězec multikin Cinema City.

„V původní Galaxii byly ještě staré promítačky, takže ta největší novinka spočívala hlavně v tom, že bylo na jednom místě několik sálů. S nástupem zahraničního vlastníka se technika výrazně zlepšila a kino se navíc přesunulo do nové budovy,“říká Jan Hanzlík z katedry arts managementu Vysoké školy ekonomické. Vstup multikin na trh podle něj zamezil vzrůstajícímu nezájmu o návštěvu kin.

Technika, nebo atmosféra?

„Po roce 1989 spousta kin zanikla, některá byla zprivatizována a noví majitelé zájem provozovat kino neměli. Zároveň ve velkém klesala návštěvnost, protože se objevily nové možnosti, jak lidé mohli trávit volný čas, a do kina se přestalo chodit,“vysvětluje Hanzlík.

Nové pojetí sledování filmů, které Galaxie přinesla, ale zájem lidí opět přitáhlo. A všimli si toho i investoři. Po čtyřech letech od otevření Galaxie se Pražanům nabídka multikin

Fakta tových kin, jako například Aero, Světozor či Bio Oko. „Publikum se tak pomyslně rozdělilo na náročnější diváky v artových kinech a komerční návštěvníky multikin,“říká Hanzlík. Diváky si malá kina udržovala hlavně díky promítání filmů mimo běžnou distribuci nebo žánrovým festivalům.

Další multikino napřesrok

V poslední době malá kina dokonce část diváků z multikin přetahují k sobě. „Je to způsobeno nástupem digitalizace a tím, že každé jednosálové kino nyní může hrát filmové trháky v den premiéry. Dříve dávali distributoři filmy přednostně multikinům,“uvádí Hanzlík s tím, že se postupně smazává i rozdíl v technické kvalitě. Ale mezi diváky, kteří si na technický aspekt potrpí, velká kina stále vedou.

„V multikinech je pravděpodobnější, že bude film promítán technicky správně, s patřičně vyladěným zvukem nebo čistým plátnem. S větší pravděpodobností v nich zase narazíte na ignoranty, kteří při filmu ruší,“dodává k rozdílu mezi multikinem a malým kinem filmový publicista František Fuka.

I přesto, že je trh v oblasti multikin podle odborníků už poměrně nasycen, plánuje se na podzim 2017 otevření dalšího velkého komplexu. V obchodním centru Chodov vznikne multikino s osmnácti sály, čímž překoná dosavadního rekordmana, CineStar na Andělu. Tam se nachází sálů čtrnáct.

Nové kino na Chodově může být problémem právě pro dvacetiletou Galaxii. Ačkoliv bude obě kina provozovat stejný řetězec, tedy Cinema City, reálně hrozí, že si budou v rámci Jižního Města výrazně konkurovat. Podle Jana Hanzlíka bude klíčové, nakolik se jednotlivá kina vůči sobě vymezí. Třeba cílením na různé skupiny zákazníků.

Taková situace nastala třeba na Smíchově, kde jsou těsně vedle sebe kina Cinema City v obchodním centru Nový Smíchov a již zmiňovaný CineStar.

„První jmenované multikino se prezentovalo jako kino pro rodiny s dětmi. CineStar, původně Village Cinemas, zase od počátku mířil na mladé a například pořádáním festivalu Febiofest chtěl přilákat i náročnějšího diváka,“říká Hanzlík. Nakolik si budou kina skutečně konkurovat, podle něj nelze odhadnout. „Například multikino v nákupním centru Novodvorská Plaza v roce 2008 skončilo kvůli slabé návštěvnosti a přitom v jeho blízkosti žádný konkurent nebyl,“dodává.

Už dvacet let chodí Pražané na filmy do multikin. Těm však diváky v poslední době přetahují malá kina.

Romantik považuje multiplexy za moderní zlo a nostalgicky volá po tvrdých židlích v malých sálech, kde promítač střídavě lepil zpřetrhané pásy, roznášel nanuky a přikládal do kamen. Pravda je, že měly kouzlo, které harašení popcornem těžko nahradí.

Ale na druhou stranu k zážitku potřebuje divák i trochu pohodlí, počínaje sedadlem a konče kvalitní projekcí. Což vícesálová kina splňují, zvláště tam, kde neslouží jen jako odkladiště dětí při sprintu nákupním střediskem. Navíc dávají možnost volby. Popravdě dnes, kdy se digitalizují i místní kina, bývá jejich technická výbava srovnatelná s multiplexy, které jen nabízejí více titulů. Nicméně dvacet let po startu Galaxie se ukazuje, že válka „malých“s „velkými“byla umělá; existují bok po boku jako svědectví, že kino nerozhoduje. Špatný film zůstává i na obřím plátně špatným a dobrému ani stísněný sálek neublíží. Hlavně že se do kin ještě vůbec chodí.