Oslava země, kol i piva. Flandry posté
Koppenberg
Jen za jídlo a pití tu fanoušci v den závodu vydají 7,25 milionu eur. Podél tratě jich bývá tři čtvrtě milionu. Za místo ve VIP stanech se platí více než 300 eur. A vlámské deníky píší v týdnu před startem o závodu na prvních deseti stranách. Kolem Flander. Nejslavnější z belgických klasik. Největší pouliční festival země. Nejsledovanější jednorázové klání cyklistů na světě.
„A bez diskuse také nejtvrdší jednodenní závod,“tvrdí bývalý americký jezdec George Hincapie. „Projíždíte milionem zatáček kombinovaných s dvaceti strmými kopci, kostkami a úzkými silnicemi. Tady se koná válka na kolech.“
„Občas si při ní připadáte jako kamikaze,“dodává Ir Sean Kelly.
Ovšem Kolem Flander neboli Ronde van Vlaanderen je mnohem víc než jen sport.
Vlámové pro Ronde vymysleli slogan „Vlaanderens mooiste“. To nejhezčí z Flander. Tady oslavují sami sebe, svoji krajinu, své pivo – a tu nejlepší cyklistiku.
„Lásku k tomuto závodu do nás pumpují už s mateřským mlékem,“povídá Patrick Lefévere, šéf stáje Etixx-Quick Step. Ze 6,4 milionu obyvatel Flander je každý sedmý u trati a další dva miliony sedí u přenosu televize VRT, až čtyřikrát více než při etapách Tour.
„Pro místní je Ronde důležitější než Vánoce a Silvestr dohromady,“tvrdí André Greipel z týmu Lotto Soudal. „A pro belgické cyklisty je triumf na Flandrech víc než obléci si žlutý dres na Tour,“soudí legendární Johan Museeuw.
Traduje se historka o posledním francouzském vítězi Flander z roku 1992. Řadu let poté byl za volantem svého auta zastaven belgickými policisty za překročení rychlosti. Ale jen na chvíli. „Ach, vy jste Jacky Durand, vy jste vyhrál Flandry. Tak jeďte,“pronesl vzápětí policista.
Jděte domů, vedu o půl dne
Na jaře 1913 vše začíná. Rodí se závod, jenž se stane součástí boje Vlámů za větší uznání v zemi, tehdy politicky i ekonomicky ovládané frankofonními Valony.
Na svědomí to má Karel Steyaer, známý pod pseudonymem Karel van Wijnendaele. Pátý z 15 potomků textilního dělníka vyrůstal v chudobě, často hladověl. Školu opustil ve čtrnácti, pracoval jako pekař, pak v kravíně a později pro francouzsky hovořící rodiny v Bruselu. „Ponižovalo mne, jak tu se mnou, Vlámem, zacházejí,“říká.
Po krátké cyklistické kariéře o cyklistice raději začíná psát, stává se editorem listu Sportwereld a 25. května 1913 organizuje i první ročník závodu Kolem Flander. Vyrážejí v šest ráno z Gentu, cíl se nachází na 324 kilometry vzdáleném velodromu v Mariakerke. Pouhých 37 jezdců doprovází pět vozů. „Banda druhotřídních cyklistů,“vzteká se nad složením pelotonu van Wijnendaele. Prvotřídním Vlámům jejich povětšinou francouzští zaměstnavatelé start zakázali.
Po 12 hodinách v sedle vítězí tkadlec koberců Paul Deman, pozdější nositel řádů Belgie, Francie i Británie za chrabrost. Za 1. světové války v sedle kola převáží tajné depeše z okupované Belgie do neutrálního Nizozemska, je Němci zatčen a odsouzen k smrti, ale před vykonáním trestu Spojenci osvobozen.
Ohlas úvodních ročníků Flander je u veřejnosti vlažný, zatímco kasa organizátorů stále prázdná. Přesto se na trati odehrají příběhy, které jsou dnes jen těžko uvěřitelné.
Rok 1919. Nepříliš úspěšný cyklista Henri Van Lerbergh postrádá na startu kolo. Půjčuje mu je švagr jiného závodníka, načež milý Van Lerbergh protivníkům oznámí: „Všechny vás uštvu k smrti.“Když později v protivětru uniká, soupeři se jen smějí: Blázen. Jenže... nikdy ho už
Pro Vlámy je součástí národního dědictví, pro cyklisty výzvou z nejtěžších. Klasika Kolem Flander oslaví v neděli jubileum. Jede se ročník číslo 100.
nedojedou. Před cílovým velodromem fanfarónsky zastaví u hospody a uvnitř popíjí pivo. Jeho manažer, obávající se, že propije celý náskok, jej vyvleče ven a posadí zpět na kolo. Van Lerbergh projíždí cílem vítězně a před tribunou s vážnou tváří pronese: „Jděte domů, jsem půl dne před ostatními.“
Teprve ve 30. letech se závod stává skutečným vlámským národním festivalem. V roce 1933 už je 164 jezdců doprovázeno karavanou
Messieurs, au départ! sedmi stovek aut či motocyklů a spisovatel Stijn Streuvels píše: „Ronde je víc procesím automobilů než jezdců.“Organizátoři proto žádají ministra silnic o policejní doprovod, který z konvoje vykáže všechny fanoušky bez povolení.
K dalšímu zlomu dochází po 2. světové válce. Konečně Flandry termínově nekolidují s jinou klasikou Milán–San Remo, a vábí tak na start ještě více hvězd. Ital Fiorenzo Magni zde triumfuje třikrát, naposledy v ročníku 1951 poté, co už od 75. kilometru šlape v úniku. Na prémiích si toho dne vydělá 30 tisíc franků a postaví si za ně dům.
Ještě slavnější je zběsilý útok mladého Eddyho Merckxe v roce 1969, navzdory zákazu jeho manažera. Cíle dosáhne o 5:36 minuty dříve než druhý Ital Gimondi!
Úzké dlážděné silničky Flander jsou zároveň svědky dramatických pádů s často dominovým efektem. V roce 1987 však má osamocený Dán Jesper Skibby dvouminutový náskok, když na kostkách Koppenbergu padá těsně před vozem ředitele závodu. Ten instruuje svého řidiče: „Vezmi to přes jeho kolo a předjeď ho.“Řidič poslechne. Nadělá ze zadního kola Skibbyho šrot, jen těsně mine cyklistovu nohu a zanechává ho v pozici ležícího střelce napůl na kostkách, napůl na travnatém okraji cesty. Šokovaní fanoušci v cíli na ředitelský automobil zlostně házejí bláto, hrnky i kamení.
Zákonem chráněné kostky
Koppenberg, Paterberg, Kwaremont. To je nyní triumvirát nejslavnějších kopců čili hellingenů závodu. Kwaremont v roce 1966 vyasfaltovali, ale organizátoři našli poblíž alternativní cestu, pokryli ji kostkami a nazvali Oude Kwaremont, Starý Kwaremont. Letos tudy peloton projede hned třikrát.
A zrod Paterbergu? Jistý farmář záviděl svému známému, žijícímu u Koppenbergu, že trať Flander vede kolem jeho domu. „Také u mě doma se pojedou Flandry,“umanul si – a vydláždil polní cestu kolem svého statku. V sezoně 1986 už patřila na program závodu.
Od roku 1993 jsou dlážděné úseky Flander dokonce zákonem chráněny jakožto součást národního kulturního dědictví.
Z nejprudšího Paterbergu to bude do cíle v Oudenaarde 14 kilometrů. Na šampiona v neděli čeká prémie 20 tisíc eur. Ovšem peníze jsou druhotné. Věhlas šampiona Flander je nesrovnatelně víc.
„Nenávidím každý kilometr trati. Pokaždé si nadávám, proč zase Flandry jedu,“přiznal Fabian Cancellara. „Jenže pak dorazíte do cíle a po těle se vám rozlije těžko popsatelný pocit. V tu chvíli vím, že příští rok zase budu na startu.“
Letos, ve své rozlučkové sezoně, tu bude naposledy. Pětatřicetiletý Švýcar se utká se stejně starým Tomem Boonenem v jejich posledním vzájemném souboji ve Flandrech.
Oba patří se třemi tituly mezi šest rekordmanů závodu. Získá jeden z nich i titul čtvrtý? Seznam favoritů je letos nezvykle dlouhý. Jsou tu Sagan, Kwiatkowski, van Avarmaet, Vanmarcke, Terpstra, Benoot, obhájce titulu Kristoff a své si chce říci také Zdeněk Štybar.
Osmnáct hellingenů čeká. Na Koppenbergu bylo včera při tréninku bláto. „Čím horší počasí, čím víc deště, větru a bláta, tím lépe pro atraktivitu našeho závodu,“říkal kdysi zakladatel van Wijnendaele. Rovněž Patrick Lefévere, manažer Štybarova týmu Etixx, tvrdí: „Za deště máme větší šance.“
Předpověď hlásí polojasno. Ale i tak to bude jedinečný spektákl.
Nenávidím každý kilometr trati. Pokaždé si nadávám, proč Flandry jedu.