I Číňan zná Jágra. A Češi ho učí hokej Fakta Hokej a Čína

PRAHA D. H. Chanovi je šestnáct let, má urostlou figuru, a ač je z Číny, hokejem nepolíbené země, tenhle sport miluje. Na zádech nosí číslo 68, protože ví, kdo patří mezi hokejové velikány, a tak i kvůli Jaromíru Jágrovi byl nadšený, že teď mohl strávit týden v jeho zemi.

Stejně jako dalších 21 čínských vrstevníků tu trénoval a věří, že to byl první krok k tomu, aby za šest let hrál na olympiádě doma v Pekingu.

Proč ne, je dobré mít sny, jenže momentálně je pořád reálnější, že se sice osmašedesátka na čínském olympijském ledě objeví, ale dál bude patřit jejímu „majiteli“, v té době padesátiletému Jágrovi.

„Nebudeme zakrývat, že úroveň čínského hokeje je nízká. První kontakt s nimi nás co se kvality týká nemile překvapil,“vypráví Miroslav Přerost, trenér z českého svazu, který měl čínskou delegaci od minulého čtvrtka na povel.

A byť si po sedmi trénincích na ledě a dvou přípravných zápasech všiml růstu, přesto tvrdí: „Pokud chtějí startovat na olympiádě 2022, čeká je hodně práce. Jejich hokej se nijak nerozvíjel, nepřikládali mu žádný význam a začínají od nuly.“

A i on je pesimistou, že by se v Pekingu objevil třeba výše zmíněný Hand. Sice se už Mezinárodní hokejová federace striktně nedrží pravidla, že na olympiádě smějí startovat jen týmy, které jsou v jejím žebříčku do 18. místa, protože jinak by za dva roky chyběla domácí Korea (23.). Jenže ta alespoň hraje divizi B mistrovství světa, hokej má v zemi ligu, zatímco Čína je o úroveň níž Mezinárodní hokejová federace udává, že Čína má 1 225 registrovaných hráčů a 48 krytých stadionů. Že hokejisté hráli zápasy v Česku, je teď hlavní zprávou na stránkách místní federace. S rozvojem hokeje slíbili Češi pomoci po loňské návštěvě prezidenta Zemana v Číně. Kromě hokeje jim mají Češi „dát“i biatlonové know-how. Čína je obecně pro hokej lákavý trh, vždyť v Pekingu, kde by od září měl působit klub KHL, žije přes 20 milionů lidí. Loni pro změnu New York Islanders poprvé v historii NHL draftovali Číňana. Byť se Sung An-tung do ligy jen stěží dostane, byla to v Číně sledovaná událost.

(38.). A teď ji čeká třetí patro světového šampionátu s Belgií, Španělskem či Nizozemskem. Dokud nepostoupí výš, nemá mít nárok.

A byť Čínský olympijský výbor podepsal s tím českým obecné memorandum, že mu v hokejovém růstu pomůže, je pět šest let i v prostředí čínského drilu hodně málo na to, aby se z party teenagerů, která teď byla v Praze, stali borci na úrovni hráčů z NHL. A nic na tom nezmění ani to, když se v Pekingu objeví KHL, protože ta sama o sobě nikoho nevychová, neboť jen těžko budou v kádru Číňané.

„Co jsem pochopil, tak pro většinu hráčů je nejdůležitější vzdělání, sport a zvlášť hokej je jen zábava. Navíc hokej v Číně je jen pro velmi bohaté lidi, ne pro širokou základnu, protože všechny náklady nesou rodiče,“říká Přerost.

Když spolu mluvíme na tribuně pražské Tipsport areny, zrovna v přátelském zápase prokličkuje jistý Ťing Wang přes celé hřiště, a byť jeho sólo gólem neskončí, Přerost, jenž trénoval i reprezentaci dvacetiletých, uznale kývne hlavou. „Jeden dva hráči jsou zajímaví, ti by při dlouhodobém tréninku v dobrém evropském klubu mohli mít slušnou budoucnost. A mohli by hrát i extraligu.“

Jenže to se (zatím) nestane. Číňané včera odletěli z Prahy domů a je otázka, jestli se ještě vrátí pro další zkušenosti.

Češi je během týdne učili nejen na ledě, ale vzali je třeba k profesoru Kolářovi do Centra pohybové medicíny, kde dostali lekce ze správné regenerace. Dělali psychotesty, vyrazili na extraligu do O2 areny, a byť byli z programu nadšeni, stejně pro ně bylo největším zážitkem, když se v Praze osobně setkali s čínským prezidentem...

Jen při jednom se na svazu „zapotili“– zřejmě největším problémem bylo najít pro hosty soupeře, kteří by byli stejně staří a zhruba ve stejné kvalitě jako oni. Tak si to koneckonců předem přáli.

A i když ve středu i ve čtvrtek v Tipsport areně poslouchali českou hymnu a oblékli dres národního týmu hráči, často z nižších lig, kteří se této pocty už nejspíš znovu nedočkají, stejně rozmetali čínskou reprezentaci 14:3 a 11:1. Ta mnohdy působila bezradně, až směšně.

Na druhou stranu, nechce-li hokej zůstat u nálepky „sportu pro sedm osm zemí“, je tohle misionářství potřeba. A co si budeme nalhávat – když Číňané napumpovali miliony do českého fotbalu, tak by se ani hokej nezlobil za nějakou tu dotaci.

Koneckonců možná i peníze a diplomacie dokážou čínský hokej navzdory jeho kvalitě dostat na vlastní olympiádu.

Byl to pro Prahu vskutku čínský týden. Na návštěvu nedorazil jen prezident, ale hokej se do Česka přijeli učit i jeho krajané.