Země, kde etyl plní celou nebeskou báň

Vdnešním víření rozhořčených petic a debat o tom, jak to vlastně je s tou Čínou a jak se k ní má jeden postavit, není od věci zalistovat současnou tamní literaturou: nejen kvůli tomu, že z ní vyvstává obraz podstatně plastičtější než z ideologicky zaťatých výkřiků. Nýbrž i proto, že literatura je v tomto případě odrazem po tisíciletí budované civilizace, která je postavena na trochu jiných základech než ta evropská, jež je nadto podstatně mladší.

I v češtině vychází vynikajících čínských autorů řada, ale proč se pro začátek nezorientovat politicky. Jak známo, dva čínští spisovatelé byli oceněni Nobelovou cenou za literaturu. Prvním z nich byl v roce 2000 Gao Xingjian, v českém přepisu Kao Sing-ťien, nicméně i český vydavatel se drží mezinárodních pravidel a přepisu v pinyinu, učiníme tak i my, abychom čtenáře nemátli.

Gao je zaměřen protirežimně, žije už desítky let ve Francii a Čína jeho Nobelovu cenu ignoruje, označuje ho za francouzského spisovatele. I když v jeho případě, stejně jako v mnohých jiných, nelze pochybovat, že politika, v tomto případě ocenění za pevné „západní“projevy odporu vůči totalitě, sehrála v jeho vyznamenání roli, bylo by zpozdilé kvůli tomu odmítat jeho literární dílo či mu odpírat uměleckou kvalitu. Oba Gaovy romány, Hora duše a Bible osamělého člověka, vyšly česky, a je to vskutku velkolepý čtenářský zážitek.

Jakkoli se nám umělecká ocenění mohou po právu zdát směšná, čínský režim o uznání v západním světě stojí. Proto olympiáda v Pekingu, proto četné další aktivity v tomto směru. Dlouho usilovala země i o to, aby nějaký čínský – rozumějme skutečně čínský, tedy prorežimní – autor dosáhl na Nobelovu cenu. A tak se v Pekingu i jinde slavilo, když v roce 2012 získal Nobelovu cenu Mo Jen. V pinyinu Mo Yan, jenomže zde se český vydavatel pro změnu drží přepisu českého. Jakkoli býval spisovatel vojákem z povolání a jeho vztah ke zří-