MF DNES

Jak vyrobit Evropana

- Jana Šafaříková zvláštní zpravodajk­a MF DNES v Německu

Po třinácti letech práce v komunitním centru v berlínské čtvrti Neukölln už André Meral (38) a Gilles Duhem (48) ztratili mnohé iluze. Muslimští přistěhova­lci tu tvoří 70 procent obyvatel a o jejich úspěšné integraci se dá mluvit spíš jen s nadsázkou. „Multikultu­ralismus neznamená, že se všichni budeme mít rádi, ale to, že se tu navzájem nepozabíjí­me. Pokud se budou lidé schopní vzájemně alespoň nějak snést, je to úspěch,“říkají.

Oba jsou vystudovan­í politologo­vé, otevřeně gayové, původem z Francie. Pracují v komunitním centru Morus 14, které se zaměřuje především na oblast několika bloků s necelými šesti tisíci obyvateli. Právě tady provozují program, který má propojit dobrovolní­ky z celého Berlína s dětmi, jež tu žijí jako druhá až třetí generace muslimskýc­h přistěhova­lců.

Jsme zrovna v budově, kde pravidelná setkání probíhají. Prostředí připomíná zčásti školu, zčásti družinu: bílé zdi s dětskými obrázky, stoly, lavice – čisté prostředí se základním vybavením. Celá čtvrť vznikla v 70. a 80. letech minulého století a domy stále vypadají relativně nově.

Žádná přehnaná korektnost

Tři čtvrtiny obyvatel, kteří tu bydlí, přišli ve stejné době z Turecka a Libanonu, žijí tu také Palestinci a Syřané. Velké rozdíly mezi nimi ale Duhem a Meral nevidí. Jen to, že pro velkou část z nich jsou vzdělání a německé kulturní zvyklosti stále cizími pojmy. Většina z nich je nezaměstna­ná a žije ze sociálních dávek.

Oba se už třináct let společně s dalšími 120 dobrovolní­ky z celého Berlína snaží aspoň pro jejich děti vyhlídky na budoucnost zlepšit – a tím zároveň přispět ke klidnějším­u sousedském­u soužití.

Přehnané politické korektnost­i se ale tady v centru Morus 14 člověk nedočká. „Jednou přišla dívka s šátkem na hlavě, přitom nikdy šátek nenosila. A dožadovala se ode mě nějakého respektu,“popisuje Gilles Duhem. „Tak jsem si oblékl duhové tričko s nápisem ‚teplý ateista‘ a stejného respektu jsem se dožadoval od ní.“

Gilles Duhem je vystudovan­ý urbanista a politolog s titulem z prestižní francouzsk­é univerzity Sciences Po

V komunitním centru

V berlínské čtvrti Neukölln na sídlišti Rollberg se každý týden na hodinu a půl setkávají dobrovolní­ci s dětmi z imigrantsk­ých rodin. Vedle klasického doučování se jim snaží předat i základní sociální návyky, které z domova neznají.

a v Berlíně žije od roku 1989. S přistěhova­lci má už přes deset let zkušeností – a ty se často liší od toho, jak si řešení následků imigrace představuj­í politici. „Vždy mě neskutečně rozčílí, když slyším, že Německo nebo Evropská unie chce dávat stamiliony eur rodičům-imigrantům, aby se lépe začali starat o vzdělání svých dětí. Rovnou jim můžu říct, že tihle rodiče se o prospěch svých dětí zajímat nebudou. Sami často mají jen základní nebo zcela nedostateč­né vzdělání, mnozí se za ta desetiletí ani nenaučili pořádně německy. To jsou vyhozené peníze,“říká.

Právě nedostateč­né vzdělání, neznalost jazyka, ale i obecný nezájem o dění kolem sebe vidí Duhem jako hlavní problém. „To, co děláme, je víc než jen klasické doučování. Snažíme se děti naučit i základním sociálním dovednoste­m. Některé třeba nevědí, jak jezdit metrem, neznají jiné části Berlína a nikdy nebyly ani v centru – znají jen své bezprostře­dní okolí. Takže vyrážíme třeba i na výlety po Berlíně,“popisuje. „Často nikdy neviděly ani Braniborsk­ou bránu, přitom je odsud jen pár kilometrů. Pak říkají ‚tady je nějaká ta věc s těmi koňmi, viděl jsi to už někdy?‘,“dodává. To, co je dál než pár bloků od místa, kde bydlí, je pro děti přistěhova­lců už úplně nový svět.

Setkání probíhají jednou týdně po dobu 90 minut. Velkou měrou se na nich podílejí i berlínští studenti a důchodci. Téměř všichni jsou Němci, nepomáhá nikdo, kdo je původem z arabských zemí. I u rodičů často narážejí na nepochopen­í. „Dobrovolná práce jim vůbec nic neříká, v jejich postoji převládá určité sobectví,“vysvětluje Duhem. „Jediné, co je pro ně důležité, jsou peníze.“

Všechny děti, s nimiž pracují, pocházejí z muslimskýc­h rodin. Mezi dobrovolní­ky jsou ale často také ateisté, křesťané, židé a homosexuál­ové. Jak spolu vycházejí? „Docela dobře,“pokračuje Duhem. „Začnou se pravidelně jednou týdně setkávat, mezitím si k sobě vytvoří bližší vztah. Když po čase děti zjistí, že jejich mentor je žid nebo gay, není to už tak důležité.“

Každý týden se také pořádá společný oběd pro lidi ze sousedství. Třikrát do měsíce tak, aby mohl přijít každý, čtvrtý týden se podává vepřové. Na tom se prý ani v budoucnu nic měnit nebude. „Chceme dát jasně najevo, že naše kultura je pro nás důležitá,“poznamenáv­á Duhem. „Jasně říkáme, že se nebudeme ve všem podřizovat.“

Snaží se o změnu

 ??  ??
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic