Emil Zátopek v Helsinkách vypálil soudruhům rybník
Na komiks Jana Nováka a Jaromíra 99 o Emilu Zátopkovi se čekalo s napětím. Příběh patrně vůbec největší české sportovní hvězdy samozřejmě vydá i na beletristický román, natožpak grafický. Jak se však autorům podaří sportovní tematiku pojednat tak, aby oslovila i čtenáře, který atletikou nežije ani aktivně, ani pasivně? To byla základní otázka. Hned v úvodu na ni odpovězme: toto nevyslovené zadání splnili výborně.
Na počátku byl film
Připomeňme, že komiks Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! (vydává Argo ve spolupráci s Pasekou) vznikl díky tomu, že z prý nevysvět- leného důvodu nebyl přijat filmový scénář, který Jan Novák napsal pro režiséra Davida Ondříčka, jenž jej u něho objednal. „V téhle situaci ve mně trochu zabouřila husitská krev,“řekl vloni v létě Jan Novák v rozhovoru pro MF DNES. „Pochopil jsem, že filmový scénář se od komiksového libreta nemusí příliš lišit. Výtvarník Milan Jaroš mi poradil, abych jako kreslíře oslovil Jaromíra, a pak už to jelo.“
Přestože Novák zkušenosti s komiksem doposud neměl, patrně mu skutečně prospěly dlouholeté filmařské zkušenosti (například scénáře Valmonta Miloše Formana nebo Báječných let pod psa Petra Nikolaeva). Jeho filmové vidění se totiž odrazilo v tom, že komiks vypráví stejnou měrou písmem i obrazem, tedy není „ukecaný“, což by mohlo hrozit u beletristy, jehož nej- slavnější kniha, Magnesií Literou oceněný román o bratrech Mašínech Zatím dobrý, má šest set stran. A vzájemné vyladění scenáristy s výtvarníkem, jehož snadno rozpoznatelný úsporný styl dodává příběhu nejen šťávu, ale i zvláštní, jaksi podpovrchovou nostalgickou atmosféru, tak bylo zřejmě dokonalé.
Plukovníkem díky Martě G.
A co tedy Jan Novák s Jaromírem 99 vlastně ve svém grafickém románu vyprávějí? Vybrali si ze Zátopkova života v podstatě dvě stěžejní témata. Jednak to, jakým způsobem, vlastně víceméně „bokem“, se Zátopek dostal ke své sportovní vrcholové kariéře, a jednak okolnosti, za jakých se zastal kolegy Stanislava Jungwirtha, jehož nechtěly komunistické úřady v roce 1952 z politických důvodů pustit na olympiádu v Helsinkách. Zátopek, očekávaný světovým publikem olympijských her už jako velká hvězda, vyhlásil „stávku“, a tím přinutil sportovní činitele, aby Jungwirtha do finské metropole pustili.
Pro tehdejší poměry bylo typické, že si nejvyšší komunističtí mocipáni s Klementem Gottwaldem v čele přáli, aby Zátopek nevyhrál a po návratu jej mohli za vzpouru potrestat. Běžec ovšem nečekaně přivezl tři zlaté medaile, čímž soudruhům vypálil rybník. To tvůrcům umožnilo anekdotickou pointu, kdy celá Gottwaldova rodina sleduje závěrečný maraton (který před Helsinkami Zátopek nikdy neběžel) a prezidentova žena Marta v podstatě zaúkoluje svého zetě Alexeje Čepičku, tehdejšího ministra obrany, aby Zátopka, jenž byl jako většina tehdej- ších vrcholových sportovců vojákem z povolání, místo trestu za neposlušnost povýšil na plukovníka.
V grafickém románu samozřejmě nechybí ani pořádná love story, která se nabízela tím, že oštěpařka Dana Zátopková zvítězila na téže olympiádě jako Emil Zátopek, a pár byl pak na dlouhá léta ztělesněním úspěchů českého sportu.
Grafický román Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! přečte jedním dechem i ten, jehož sportovní znalosti končí u rozdílu mezi jarmilkou a tretrou. Vypovídá totiž na konkrétním příkladu o zvrhlých poměrech, které v této zemi v 50. letech panovaly, a o síle pár jednotlivců, kteří jim dokázali vzdorovat.
Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!
Repro: Argo/Paseka