Jeden zákon. A korupce zmizí! Vláda odsouhlasila návrh zákona o protikorupčním speciálu. Ale dokáže jeden úřad opravdu vymýtit korupci? A potřebujeme tuto změnu? Neplatí staré dobré pravidlo, že to, co funguje, se má nechat na pokoji?
ijeme ve světě, kde na každý problém máme úřad. A když ne, tak ho zřídíme. V duchu této logiky se zrodil plán: Chceme-li zemi bez korupce, nepůjde to bez speciálního úřadu, kterému se zkratkovitě říká „protikorupční speciál“.
Ve skutečnosti jde o speciální státní zastupitelství, které by řešilo závažnou kriminalitu a mělo by jakési zvláštní postavení se silnou nezávislostí. Tak silnou, že s tímto návrhem ministr spravedlnosti Robert Pelikán nejprve narazil. Nyní jej po menších úpravách, bude o nich ještě řeč, protlačil vládou. Konečně úspěch?
Je to zvláštní situace. Podíváme-li se na vystoupení všech, kteří o té normě mluví, nadšení nevidíme. Ani ministr Pelikán, ani poslanci, ani ministři (čtyři se při jednání zdrželi hlasování), nikdo nejásá, že se to po tolika peripetiích podařilo.
A překvapivě nejásá ani Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, jehož vítězstvím by takový úřad mohl být, ale možná nebude. Ta malá úprava, kterou ministr Pelikán za- komponoval do zákona, totiž umožňuje jakýsi omezený dohled – tedy omezenou kontrolu. Samozřejmě kontrolu chtěli politikové a téměř neomezenou nezávislost zase státní zástupci, aby nepohodlnou kauzu nemohl nikdo shora zablokovat a poslat k ledu, jak se to svého času stávalo.
Výsledkem je omezený dohled – asi jako když půjdete k doktorovi, který vás sice bude moci prohlédnout a předepíše léky, ale nebude vám smět podepsat neschopenku a ukončit nemocenskou.
O tu kontrolu nekontrolu se totiž nejspíš strhne boj – a to je to, čeho se bojí i nejvyšší státní zástupce. A tak už překvapivě dopředu říká, že kdyby boj o nezávislost prohrál, je lépe zákon stáhnout zpět.
Z toho plyne, že vládní souhlas se zákonem o státním zastupitelství nemusí ještě znamenat vůbec nic, podstatné je, co nám nakonec „vyleze“z parlamentu.
Argument těch, kteří jsou proti takovému návrhu ve své podstatě, je jasný: koncentruje velkou moc bez kontroly pod jednu střechu. Pořídíte si psa, který je ostřejší než jakýkoli jiný v sousedství. Funguje to do chvíle, kdy vás pes najednou přestane poslouchat.
Jinými slovy, bude nesmírně záležet na lidech, kteří do nových protikorupčních funkcí zasednou. „Nejsou všichni andělé. A každá instituce s touhle skutečností musí počítat.“Tak zjednodušeně řečeno vysvětluje opoziční poslanec Marek Benda, proč je proti zákonu. A má svůj díl pravdy; andělé ostatně nesedí ani v parlamentu, a tak nový zákon může doznat změn, které ho promění v takový paskvil, že už bude jedno, kdo do jaké funkce zasedne.
A proč vlastně ten nový úřad potřebujeme právě teď? Zdá se totiž, že s korupcí jsme už začali bojovat a s určitým klopýtáním to překvapivě jde i bez něj. Nebude ten úřad jen padesáti odstíny zbytečnosti?
Představa, že korupce zmizí, když budeme mít „protikorupční speciál“, nemusí být přesná. Co když ji naopak rozšíří? Vymyslíme jiný úřad, aby potíral ten první?
Tím spíše, že narušuje tradiční systém; máme čtyřstupňovou soustavu soudní a čtyřstupňovou soustavu státních zastupitelství. Novým zákonem bychom zrušili vrchní státní zastupitelství, ale oba vrchní soudy by překvapivě zůstaly. Není lépe dělat změny takové, které (vy)řeší vše v jednom harmonickém celku?