Panamská lekce pro Česko Založit si firmu v daňovém ráji je pro někoho, komu nechybějí peníze, snadné. Dokazuje to kauza společnosti Mossack Fonseca. I Česku proto utíkají velké příjmy. Stačilo by přitom udělat pár rychlých opatření proti těmto firmám.

VPanamě má být o víkendu jasno s teplotami okolo dvaatřiceti stupňů. V právnické firmě Mossack Fonseca, která třicet let pomáhá zakládat v daňovém ráji firmy, je naopak zamračeno. Už týden. Díky anonymnímu zdroji se totiž reportéři německého deníku Süddeutsche Zeitung dostali k více než jedenácti milionům jejích dokumentů z let 1977–2015. Za pomoci kolegů postupně analyzovali 2,6 terabajtu dat.

A v posledních dnech začala vyskakovat v médiích jména klientů firmy Mossack Fonseca – fotbalová hvězda Lionel Messi, španělský režisér Pedro Almodóvar, holywoodský herec Jackie Chan, ázerbájdžánský prezident, marocký král, mexický prezident, mnoho Evropanů a bezmála 300 Čechů. Společnost má totiž devět poboček v Číně, několik v Jižní Americe, USA, Evropě, Švýcarsku.

Pominu-li doplňkové služby, které má tato právnická firma v portfoliu, jako koupě a správa vaší jachty, tou hlavní je samozřejmě založení firmy v daňovém ráji. Existují tři hlavní důvody, proč si tam člověk nebo společnost založí sídlo, bankovní účet nebo pobočku.

Zaprvé – nechce se jim platit daně, a proto jdou tam, kde jsou nízké nebo žádné.

Zadruhé – je potřeba skrýt vlastníky, a tak třeba českou firmu ovládáte přes panamskou entitu, která je veřejně nedohledatelná.

Zatřetí – jdou tam proto, aby vyprali špinavé peníze.

První důvod i ta koupě a správa jachty mohou být legální. Druhý důvod už smrdí. A ten třetí hrozí kriminálem.

„Levné“firmy

Daňový ráj vám nabídne vysoký stupeň ochrany soukromí, nebo nízké daně. Možná je i kombinace obou zmíněných možností. Jen vy si zvolíte, co přesně chcete. Zda koupit jachtu, nebo něco zamaskovat či „vyprat“.

Jde to celkem snadno. Podle společnosti Bisnode, která se statistikou daňových rájů dlouhodobě zabývá, je možné obecně založit firmu na klíč za dva tisíce amerických dolarů. Následně se každý rok platí obnovovací poplatky – paušál okolo tisíce dolarů.

Pak už jen doufáte, že to nikdo neodhalí, tedy někdo nehackne registrátora. Podle zdrojů magazínu Forbes neměla společnost Mossack Fonseca ani šifrování mailu – aspoň zadarmo si náš Avast mohli vzít.

Neradostná statistika

V Česku funguje 391 541 firem. Vlastníka v daňovém ráji má podle společnosti Bisnode aktuálně 13 346 českých firem, tedy 3,4 procenta. Vlastníka v panamském daňovém ráji jich má okolo dvě stě padesáti. Kolik Čechů má firmy nebo účty ve všech daňových rájích, celkem neví nikdo.

Podle Generálního finančního ředitelství z těch 391 541 firem, které v Česku podnikají, platilo jen 29 procent z nich alespoň korunu na daních v roce 2014 .

V Česku žije 10 538 275 lidí. Dají se rozdělit na ty s příjmy a ty bez výplaty – třeba jen s dávkou. Lidí, kteří mají nějaké příjmy, tedy pracujících či rentiérů, je 5 803 943.

Z těch 5 803 943 lidí tvoří 4 717 489 zaměstnanci nebo manažeři. Tito lidé odvádějí daně z příjmů a odvody – strhává jim je povinně zaměstnavatel. Pokud si něco našetří, tak si to většina z nich ukládá v české bance. Bohatší jedince nebo ty, kteří nemají úplně čisté příjmy, ale daňový ráj zlákat může. Z těch 5 803 943 lidí jich 1 086 454 podniká nebo kombinují zaměstnání a podnikání nebo žijí z pronájmu, dividend. Jen osob samostatně výdělečně činných nebo podnikatelů s kombinací s dalším příjmem bylo 992 024. Alespoň korunu na daních z podnikání zaplatilo 29 procent z nich. Ani ne jedna třetina.

Zbylí se nalézají buď ve ztrátě, nebo uplatňují kombinaci vysokého paušálu a slevy na dani, nebo podvádějí, třeba právě prostřednictvím daňového ráje.

Fixlování v daňovém ráji

Jak v praxi vypadá, když fixlujete přes daňový ráj, ukazuje ve své knize „Korupce jako parazit – Návod, jak ji porazit“Ondřej Vondráček. Společnost A získá dotaci a ve formě dividendy ji vyplatí společnosti B, která na ní má podíl ve výši 100 %. Ta tutéž sumu pošle společnosti C se sídlem v netransparentním daňovém ráji. Společnost C má podíl ve výši 100 % na společnosti B a vlastní ji skutečný, konečný majitel.

Jelikož koncová společnost C vlastněná fyzickou osobou je registrována v neprůhledném daňovém ráji, kde neplatí pravidla proti praní špinavých peněz, může být skutečný majitel v klidu a zajet si tam do banky, až bude potřeba.

Ruku v ruce s tím jde ten výše zmíněný třetí důvod, proč jít do daňového ráje – praní špinavých peněz.

„Prádelna“se vytvoří tak, že si mateřskou společnost dám třeba do Nizozemska, ať to vypadá pěkně, dceřiné společnosti pak na Seychely nebo Britské Panenské ostrovy či do Panamy. Vzájemným propojením lze přenášet peníze přes různé firmy a banky. Až se v nich můžete „koupat“doma, pardon na pláži.

Pokud si myslíte, že boj s tímto nešvarem je předem ztracený, mýlíte se. Proti fixlování doma i v zahraničí se musí bojovat kombinací zdánlivě nesouvisících opatření, které spojuje jedna filozofie, aby se tady v Česku platily daně. Už nyní je u nás schválená elektronická evidence tržeb a platí kontrolní hlášení DPH. K tomu navíc lze v budoucnu pohnout i s těmi daňovými ráji.

Nyní, pokud lidé nebo firmy zamíří do „ráje“za nižšími daněmi, je to smůla pro stát. Ano, bude to tak chodit vždycky. A ne, nepomůže snížit daně.

Stát je dlouhá léta za hlupáka, že s takovými lidmi nebo firmami obchoduje. Ano, už dávno měl zveřejňovat seznam firem, které neplatí v Česku daně. A už dávno měl obchodovat jen s lidmi nebo firmami, kteří nemají sídlo v daňovém ráji. Pokud za sluníčkem někdo zamíří s tím, že potřebuje skrýt skutečné vlastníky, pak je stát pošetilý, že s ním obchoduje.

Potřebná opatření

Analytici společnosti EconLab při Univerzitě Karlově v rámci projektu zIndex zkoumali zakázky z let 2009 až 2012 – celkem za 117 miliard korun. U 52 procent firem dodavatelů nebylo možné dohledat jejich konečného vlastníka – fyzickou osobu. A rovněž zjistili, že společnosti s anonymními vlastníky získávající veřejné zakázky mají o 23 až 70 procent vyšší zisk než společnosti získávající veřejné zakázky s dohledatelnými vlastníky.

V České republice totiž neexistuje žádný právní předpis, který by naplňoval požadavky na rozkrytí kompletní vlastnické struktury firmy až po skutečného, konečného majitele, a nešlo to nějak rafinovaně obejít. Snad se už připravuje. Ale jelikož znám rychlost státní sféry, uplyne ještě hodně času u kulatých stolů. Začal bych proto hned dvěma rychlými opatřeními.

Zaprvé – ten, kdo dodává zboží nebo služby státu, musí uvést konečného vlastníka – respektive, komu jdou peníze/zisk ze zakázky. Nebude to kritérium pro výběr, ale nutná podmínka. Zadruhé – vytvořil bych povinnost hlásit bankovní platby do daňových rájů.

Tohle může pomoci, aby v Mossack Fonseca bylo dál zamračeno. Dobře, polojasno. I přes těch dvaatřicet stupňů ve stínu.