Bláznivý den v peřejích
Jak Jiří Prskavec slavil letenku do Ria i evropské zlato. O jedinou setinu vteřiny
Tohle je fakt hustý, povídá u peřejí v Liptovském Mikuláši. Kajakář Jiří Prskavec vydřel v drsné české kvalifikaci letenku do Ria. Navrch je mistrem Evropy. Už potřetí. V pouhých 22 letech. O titěrnou setinu před Vavřincem Hradilkem! „No, může být ještě lepší den?“táže se. „Nemůže,“sám si odpoví.
Zbylí dva Češi, kteří s ním dlouhých pět týdnů válčili o olympijské Rio, smýšlejí jinak. Vyprávějí o dni víc hořkém než sladkém (Hradilek) nebo se jim v obličeji zrcadlí tichý a hluboký smutek (Přindiš). Byl to ale i naprosto bláznivý den. Od samého počátku.
Zkazil jsem Rio i Vávrovi
Dějství první. Sobotní ráno. Leje jak z konve. Pořád. Scenerie fatranských i tatranských vrcholků se ztrácí za deštnou clonou. „Proč dělají z vodního slalomu zimní sport?“říká pamětnice Štěpánka Hilgertová a mne si zkřehlé prsty. Z parkoviště u kanálu je bahnitý tankodrom. Slovenský kajakář Málek se v něm topí se svojí škodovkou stodvacítkou. Vlastně je dobře, že sponzorem šampionátu je i firma vyrábějící traktory, ne?
Trio Hradilek, Přindiš a trenér Říha si v pláštěnkách prochází semifinálovou trať. Na Jiřího Prskavce jeho otec a kouč téhož jména radši ani nemluví. Je to tak lepší. „Táta je mnohem nervóznější než já.“
Vít Přindiš špatně spal. Jde o Rio, v Liptovském Mikuláši vrcholí i pětidílná česká kvalifikace. Olympijská šance mu hlodá v mysli. Na startu semifinále si přikazuje: „Teď pojedeš přesně to, co chceš.“
Čas má ze všech nejrychlejší. Jenže... On, který za celou sezonu neudělal v žádném závodě víc než jeden šťouch, tedy dotek branky, najednou vyrobí hned tři. „Takové mikrošťouchy,“lituje. Hradilek jasně propluje do finále. Prskavec taky. Zato Přindiš se propadá pod finálovou desítku. O jedno místo. O 47 setin. „Jedenácté místo s tak malým rozdílem je úplně nejhorší,“říká. Je zdrcený. Za sebe i za parťáka Hradilka.
Protože za této konstelace je boj o Rio rozhodnut. Hradilek potřeboval skončit na Evropě nejlépe z Čechů a zároveň, aby byl Prskavec až třetím Čechem. Což se už nestane.
Jiří Prskavec slaví: Ano, já poletím do Ria! Skáče do náruče přítelkyně,
líbá ji. I takhle sladce chutná olympiáda. Jejich malý pudl pobíhá kolem v oblečku „Fandím Jířovi“. Přichází dojatý táta Prskavec, zatímco Přindiš u loděnice nešťastně pronáší: „Zkazil jsem Rio taky Vávrovi. To mě štve snad úplně nejvíc.“Ne, ještě to není definitivní. Dvacet minut se řeší protesty, které mohou vrátit Přindiše do finálové desítky a vše změnit. Ale nevrátí. Hradilek, stříbrný kajakář z olympijského Londýna, přijde k Prskavcovi a gratuluje k olympiádě. „Díky, Vávro,“odvětí ten šťastnější.
Nebudu ty kluky vyhazovat
Dějství druhé. Odpolední finále mistrovství Evropy. „Vávra Hradilek právě jede o olympiádu,“křičí mylně slovenský hlasatel, jenž se poněkud ztratil v českých nominačních počtech. Hradilek naopak vyhání z hlavy zklamání z odplavené naděje na Rio. Pojď, ukaž jim, co umíš. Nenabírá žádný šťouch, vede. Prskavec si o pauze pročítal na mobilu desítky gratulací k Riu. Teď se snaží opět nahecovat. „Není úplně zkoncentrovaný,“říká táta.
Branky číslo šest se dotkne. Medaile to spíš nebude, usoudí v kaja-
ku. No co, trochu to odpálím. Riskuje, předvádí vodní ekvilibristiku. Protne cíl a na tabuli zazáří, že porazil Hradilka o setinu. Vymrští ruce.
Co se děje pak, je pro mnohé „na palici“. Prskavcovi připíší rozhodčí dodatečně dotek na brance číslo 22. Klesá na třetí místo. A po jízdě Slovince Kauzera až na čtvrté.
Zvedá se z židlí pro medailisty a odchází. Vzápětí se doví: videorozhodčí ti ten šťouch zase odmázli. „No vždyť tam ani nebyl,“tvrdí. Teď je tedy druhý za Kauzerem. Ale na medailové židle se nevrací.
„Je mi blbý ty kluky odtud vyhazovat,“uculí se. „Vážím si jich. A jsou starší, nemůžu si dovolovat.“
Je po závodě: 1. Kauzer, 2. Prskavec, 3. Hradilek. České duo hovoří s reportéry. „Neměl jsem ve finále problém s nějakým tlakem nebo s naštváním kvůli Riu. A ukázal jsem, že na světové úrovni jezdit můžu,“svěřuje se Hradilek. Přesto stále není konec. „Tak jsi vyhrál,“přichází k Prskavcovi jeho manažer Martin Müller. „Cože?“Úžas v obličeji. „Kauzerovi našli u videa ještě jeden šťouch.“
„Ááááá, to je paráda. Super. Vážně bláznivej den. Takže dáme ten rozhovor znova,“rozzáří se Prskavec a mluví o nejkrásnějším ze svých tří evropských titulů.
Hradilek pokývá hlavou: „Ta setina, o kterou mi Jířa sebral zlato, je o mém dnešku vypovídající.“
Pod Tatrami je 12 stupňů. Konečně přestává pršet. V Riu je téhož dne 27 stupňů, slunečno, jasno. Tam se v létě Prskavec pořádně zahřeje. U kanálu i při závodě.
Sedí na světovém i evropském trůnu. Zbývá ten třetí, nejcennější.
„Nikdy jsem na olympiádě nestartoval. Bude to pro mě velká neznámá. Ale strašně moc se těším.“
Na autě, které dostal v zimě od sponzora, má nápis „Rio, už jedu.“
Teď už je nezpochybnitelný.