V německé vládní koalici to dál vře. Uprchlická krize vyvolala roztržku, která může mít za následek ukončení pevného svazku CDU a CSU, který trval celou poválečnou éru.

Bavorský premiér a předseda CSU Horst Seehofer se činí. Nepodal sice na spolkovou vládu Angely Merkelové žalobu u ústavního soudu, jak ještě na podzim kvůli postupu kancléřky v uprchlické krizi vyhlašoval, a do prázdna vyzněla i jeho slova o „vládě bezpráví“, jež byla v Německu spojena s komunistickou NDR a Seehofer se je nerozpakoval aplikovat na aktuální situaci, ale vytahuje nové trumfy.

Obvinil Merkelovou z toho, že může za vzestup populistické Alternativy pro Německo (AfD), která ubírá konzervativcům hlasy. A především hlasitě v médiích uvažuje o tom, že by CSU v příštích federálních volbách nemusela Merkelovou podpořit a mohla postavit vlastního kancléřského kandidáta. Jinými slovy: faktický rozpad dlouholetého spojenectví.

Vztahy mezi dvěma stranami konzervativního tábora – bavorskou CSU a její celoněmeckou větší sestrou CDU – byly vždy komplikované a navenek je charakterizovalo pošťuchování mezi lídry. Rivalita mezi kancléřem Helmutem Kohlem a jeho bavorským protějškem Franzem Josefem Straussem už vstoupila do dějin. Pokud by však Seehofer koalici s CDU skutečně ukončil, šlo by o revoluci.

Samozřejmě, vždy svá silná prohlášení pečlivě dávkuje a směřuje především ke svým spolustraníkům a bavorským voličům. Důvod? Jeho podpora v partaji se rok od roku snižuje a hrozí, že CSU přijde o svou většinu, a tím i o jednobarevnou vládu v Bavorsku, což by Seehofer přinejmenším politicky nepřežil.

A umí svá vyjádření zmírňovat. Jedním dechem totiž bavorský lídr dodává, že by neodvedl své poslance ze společné parlamentní frakce s CDU a nestáhne ani své ministry, které v Berlíně má. Ano, tentýž muž, který se tak ostře vymezuje proti spolkové vládě, je jedním ze tří hlav vládní koalice. To je ovšem stará taktika, kterou CSU uplatňuje léta.

Seehoferovo chování ovlivňují dva základní důvody. Tím prvním je skutečnost, že má jako bavorský premiér bezprostřední odpovědnost za svou zemi, která je coby hraniční a nejbohatší stát německé federace nejvíce postižena přílivem uprchlíků, jimž kancléřka svými mediálními prohlášeními otevřela na podzim dveře. Musí řešit praktické problémy, které s běženci přišly, a čelit rozčilení voličů, kteří jej viní ze spoluodpovědnosti.

Důležitý je i druhý důvod – osobní motivace. Seehofer hraje o politické přežití. Někdejší spolkový ministr zdravotnictví v Kohlových vládách a ministr zemědělství v prvním kabinetu Angely Merkelové se v šestašedesáti letech začíná blížit konci své politické kariéry. Přinejmenším v Bavorsku, v jehož čele – a v předsednickém křesle „státostrany“CSU – stojí už od roku 2008. V partaji už mu dávno vyrostla o ge- neraci mladší konkurence, která nechce věčně čekat, až jí uvolní trůn. Jejími klíčovými představiteli jsou bavorský ministr financí Markus Söder a vicepremiérka Ilse Aignerová. Pod tlakem spolustraníků Seehofer už v roce 2015 na stranickém sjezdu slíbil, že v roce 2018, kdy se mají konat příští bavorské volby, nebude post zemského premiéra obhajovat.

Nyní zkoumá, jakým způsobem se ze slibu vyvléct. K tomu by mohlo dojít jen za výjimečné situace – za krize nebo za otevřeného boje s federální vládou v Berlíně.

Pro CSU je zastoupení v centrální vládě životně důležité a do party ji nikdo jiný než CDU nevezme.