Když se potkáme na Islandu, vždy se s Björk rádi vidíme

Sjón, vlastním jménem Sigurjón Sigurdsson, je jeden z nejznámějších islandských spisovatelů. Do povědomí se dostal nejen svými básněmi a prózami, ale i texty pro zpěvačku Björk.

Když jste na svých webových stránkách avizoval účast na Světě knihy, zdůrazňoval jste, že Praha je „město golema“. Má ta- hle stará židovská pověst pro vás nějaký hlubší význam?

Ano, o židovskou historii Prahy se dlouhodobě zajímám. Začalo to tím, že jsem si přečetl Golema Gustava Meyrinka. Když si příběh golema a rabbiho Löwa přečtete, přenese vás to do zlatého věku nejen pražského, ale i celoevropského židovstva. A to mě zajímá.

Legendy jsou podstatnou složkou i vašich vlastních próz. Čím vás tolik oslovují?

Lidové příběhy, pohádky, mýty a legendy mě fascinují hlavně tím, že odpovídají na velké otázky současnosti prostřednictvím starých příběhů. Je snazší hovořit o dnešku skrze klasické příběhy. Legendy jsou tak vlastně mým nástrojem.

Právě vám vychází česky další kniha – Múza z lodi Argó. Ta pracuje s motivy řecké mytologie. Islandský spisovatel a řecké pověsti, jak to jde dohromady?

Začalo to tím, že jsem chtěl napsat příběh o Valdimarovi, starém muži, který hlásá nadřazenost nordické rasy v závislosti na konzumaci ryb. A k tomu jsem potřeboval najít nějakou postavu, která by byla proti němu, která by jeho názory zpochybnila. A představte si, že v celé severské mytologii, plné mořeplavců, jsem žádnou takovou silnou postavu nenašel. Až v řeckých pověstech. Nechtěl jsem použít pří- mo Odyssea, jehož příběh už byl mnohokrát zpracovaný, ale našel jsem argonauty. Z nich jsem použil etapu, která není tolik známá a vypráví o tom, jak uváznou na ostrově Lémnos.

Je o vás známo, že vaše začátky ovlivnil český surrealismus. Jak jste jej objevil?

Jeden ze zázraků literatury je, že může cestovat z místa svého vzniku na často i velmi vzdálená místa. A to se stalo básním Vítězslava Nezvala a Konstantina Biebla: z Prahy se dostaly do jednoho švédského literárního magazínu a odtud do islandské antologie modernistické poezie. Tu jsem našel v knihovně své matky, když jsem byl teenager. Pak jsem si dohledal Nezvalovu sbírku Praha s prsty deště, ta byla světově hodně překládaná. Tahle poezie mě naprosto okouzlila a má na mě celoživotní vliv. Ovšem oslovila mě nejen česká surrealistická poezie, ale i výtvarné umění. Ze- jména malířka Toyen. Mám její monografii vydanou ve Francii a jsem fascinován pokaždé, když ji vezmu do ruky.

Jedním z hostů pražského veletrhu Svět knihy, jenž skončil v neděli, byl i islandský spisovatel Sjón. V rozhovoru mluví o svém vztahu k legendám i k českému surrealismu. Pokud Björk přečte něco zajímavého, hned mi to doporučí.

Nemohu se nezeptat na vaši spolupráci se zpěvačkou Björk. Co mezi vámi tak jiskří, že je spolupráce tak dlouhodobá?

Björk znám od doby, kdy jí bylo šestnáct a mně devatenáct. Můj nejlepší kamarád mi ji tehdy představil jako svoji dívku. Tak se dostala do naší skupiny, která se zajímala o literaturu, hudbu, film, výtvarné umění, to všechno se zvláštní orientací na surrealismus. Byla to pro nás iniciační doba, kdy jsme se začali zajímat o umění. A dodnes platí, že pokud jeden z nás čte, vidí nebo slyší něco zajímavého, tomu druhému to doporučí. Tím si pomáháme dále růst. Björk dnes žije napůl na Islandu a napůl v New Yorku. Když je na Islandu a oba máme čas, vždycky se spolu rádi vidíme a zajdeme do kavárny.