Libye: Islámský stát se těší na dárek ze Západu
Vyzbrojení libyjské „vlády“, která nemá vliv ani sílu, vypadá jako výraz zoufalství
Rozhodnutí mocností zrušit zbrojní embargo pro „legální“libyjskou vládu znamená, že tamní pobočka Islámského státu a stovky milic se mohou těšit na nové tanky, minomety a samopaly, které jim ještě naolejované padnou do rukou.
Pokus o vyzbrojení nové libyjské vlády vypadá jako hra vabank a hlavně výraz zoufalství.
Vláda národní jednoty, jak si říká, má situaci v Libyi natolik pevně v rukou, že musela vzniknout v Tunisku. Bylo to loni v prosinci, do Tripolisu se odvážila přemístit v březnu – a musela připlout po moři, protože po zemi ji milice nepustily. Když přijela do hlavního města, střílelo se tam. Vláda národní jednoty se musela usadit na námořní základně, aby byla v bezpečí.
Je vždy důležité uvádět, že jde o vládu národní jednoty, protože Libye má nyní celkem tři vlády. Tuhle však uznává svět.
To ještě neznamená, že je nejsilnější nebo nejmocnější. Není to ani opravdová vláda „národní jednoty“, je to jen kůň, jemuž momentálně Západ nejvíc přeje.
Pět let po pádu Kaddáfího, který Západ naivně oslavoval jako začátek nové éry, je z Libye rozvrácený stát a zmítající se klubko problémů, odkud se zbraně a neklid šíří přes Saharu dál do nitra Afriky.
A rok poté, co odtud ve velkém zamířili migranti do zcela rezignované Evropy, a spustili tím středomořskou lidskou tsunami o síle milionu osob, Evropa nedokázala podniknout vůbec nic, co by vlnu zastavilo. Měla rok na to, aby se připravila na novou uprchlickou sezonu, ale nyní je situace stejná jako loni. Po moři znovu plují nafukovací čluny přecpané Afričany, protože bezvládí dělá z Libye průchozí dveře.
Po velkých slovech o námořní operaci a ničení pašeráckých lodí i sítí na libyjské pevnině znějí přiznání, že akce selhala. Naposledy to uvedla minulý týden zpráva britského parlamentu. Libyjské břehy hlídá z uctivého odstupu mezinárodních vod jen několik plavidel, která pouze loví nalezené migranty.
Nakonec to vypadá, že Evropu bude zachraňovat Nepál.
Už měsíce se hovořilo o tom, že Západ podnikne v Libyi omezenou intervenci, hlavní silou měli být Italové, bývalá libyjská koloniální mocnost, teď však Řím vycouval. Překvapivě se však ozval Nepál s tím, že když ho požádá OSN, poskytne 5 000 mužů.
Rozhodnutí uvolnit embargo pro novou vládu národní jednoty je pozoruhodné tím, že když loni tehdejší Západem uznávaná vláda požádala o osm helikoptér, šest stíhaček, tisíc odstřelovacích pušek, 150 tanků a tisíc granátometů, byla odmítnuta s tím, že část zbraní by mohla padnout do rukou džihádistům. Teď se situace v Libyi nijak výrazně nezměnila, další kabinet však zbraně přece dostane.
Experti zdůrazňují, že jde o riskantní krok. Jak ukazuje Irák, dodávky zbraní nejsou odpovědí na problémy rozvrácené země, protože Islámský stát tam válcoval i armádu zavalenou západní výzbrojí.
Kromě toho jsou zbraně v případě Libye spíše součástí problému. Země je jimi zaplavena z časů, kdy byly otevřeny Kaddáfího sklady, navíc se tam nyní zbraně dovážejí běžně po moři.
Z tohoto důvodu bylo zbrojní embargo spíše jen snaha vykazovat činnost než praktické opatření.
Problém je, že z Libye míří zbraně dál do Afriky džihádistům, jako jsou třeba ti z Boko Haram v Nigérii.
Vojenskými dodávkami Západ zvýší sázky, protože když hra nevyjde, posílí jimi džihádisty, proti nimž mají být využity. Faktem však je, že o moc víc už prohrát stejně nejde.
Objevily se také spekulace, že jde o plán, jak narychlo vyzbrojit malou armádu proti džihádistům a milicím a potom ji podporovat letecky jako při povstání proti Kaddáfímu.
Ale po zkušenostech s akceschopností Západu posledních let to zatím spíš vypadá, že jsou to opravdu jen spekulace.