Blížící se referendum rozděluje Angličany. Nejde v něm o neúspěšnou hospodářskou politiku Unie, ale o něco většího – tisíciletou anglickou historii, suverenitu a nezávislost.

Už starý, moudrý Aristoteles věděl, že kvalita politiky závisí na výskytu ctností ve společnosti, že demokracie tíhne k demagogii a vášně lidového hlasování napadají zdravý rozum. Horečka předvolební kampaně před referendem, zda zůstat, či odejít z Evropské unie, nakazila i jinak umírněné a rozvážné Angličany, rozdělila přátele i rodiny (mládež na rozdíl od rodičů chce převážně zůstat v poměru 60:40) a v mediální vřavě létají tak nehorázná a svých řečníků nedůstojná tvrzení, že se nezaujatý pozorovatel nestačí divit. Premiér totiž prohlásil, že by odchod Británie zvýšil nebezpečí války v Evropě (?) a ministr financí vydal „statistický“odhad, že by se každé rodině snížil roční příjem o 4 300 liber a radikálně by stoupla nezaměstnanost. Ve fiktivním výpočtu neznámé budoucnosti kupodivu chyběl roční příspěvek do Unie, oněch deset miliard netto.

I Anglická národní banka, světové instituce jako Mezinárodní měnový fond či Organizace pro mezinárodní rozvoj podporují vládu v temných věštbách, jako by byly přesvědčeny, že se uražená bruselská nomenklatura a evropští politici Angličanům v případě odchodu pomstí a vyjednají s nimi co nejhorší obchodní podmínky. Zapomněly snad, že je relativně globalizovaný svět plný bohatých států, včetně všech anglickojazyčných, které s Evropou čile obchodují, nebo zapomněly, že v Unii rozhodující Německo má s Británii (po USA) druhý nejvyšší přebytek zahraničního obchodu (52 miliardy eur)? Bude si snad Německo chtít poškodit vlastní hospodářství? ale anglický pragmatismus. Nastal už čas odejít?

Boris Johnson, dvojnásobný londýnský starosta a nejpopulárnější anglický politik, rétorická hvězda zastánců exitu, způsobil rozruch, když prohlásil, že „se unionisté snaží sjednotit Evropu pod jedinou (politickou) autoritou, jako kdysi Hitler, i když nepochybně méně násilnou metodou. Zničili už Řecko i italské hospodářství, způsobili hegemonii Německa (společnou měnou) a vyvolávají napětí mezi členskými státy… Už od časů římského impéria se o to neúspěš-