Pusťte nás na olympiádu
Mnohé hvězdy peřejí do Ria nemohou. Prskavec: „Ať vyřadí sporty, které hry neberou vážně“
Ten seznam je jako Síň slávy vodního slalomu. Češka Štěpánka Hilgertová. Slovenští bratři Hochschornerové, Michal Martikán, Elena Kaliská. Francouzka Emilie Ferová. Každý z nich je vítězem olympiády, většina z nich dvakrát či třikrát. Ovšem tím výčet nekončí. Přidejme Vavřince Hradilka, jeho francouzského soupeře Borise Neveua a německou kajakářku Jasmine Schornbergovou, tedy tři bývalé mistry světa. Nebo Hannese Aignera a Siderise Tatsiadise, německé medailisty z her v Londýně.
Ti všichni stále závodí. A závodí výborně. Přesto na hrách v Riu nebudou. Z jednoho důvodu. Doma ve svých zemích jsou „až“druzí. Což je vážný problém. „Ze sportovního hlediska je strašně smutné, že Boris Neveu v Riu nebude,“říkal už v dubnu Hradilek. To ještě netušil, že jej potká stejný osud. V české kvalifikaci těsně podlehl Jiřímu Prskavcovi.
Kvalifikační systém není dle mnohých spravedlivý. Nezdá se být ani logický. Organizátoři her staví pro vodní slalom drahé kanály, ale zároveň MOV drsně omezí jejich počty a znemožní start i mnohým závodníkům ze světové Top 10.
„Za vším je politika,“říká Alena Mašková, členka technické komise Mezinárodní kanoistické federace (ICF). „Každý olympijský cyklus žádáme o navýšení kvóty, ale marně.“
Spíš jsou na tom čím dál hůř. Také v Riu nepojede
Mezinárodní olympijský výbor nemíní pustit na hry více než 10 500 sportovců, proto jejich počty silně redukuje. V Riu bude ve vodním slalomu startovat jen 21 kajakářů i kajakářek, 16 singlkanoistů a 12 deblkánoí. Každou zemi smí na rozdíl od vrcholných podniků reprezentovat maximálně jedna loď na kategorii. Navíc dle hesla „dáme šanci všem kontinentům“přidělí MOV aspoň jedno místo i slabé Africe či Oceánii. V Riu poplují lodě z Nigérie, Senegalu či Cookových ostrovů.
Jiřího Prskavce podivné a přiškrcené olympijské kvóty štvou tím více, když se rozhlíží po dalších od- větvích. „Sporty, které na olympiádu neposílají ty nejlepší a neberou ji vážně, na ní nemají co dělat. Ať tam jsou jen ty, pro které je olympiáda vrchol,“naráží hlavně na fotbal, ale i box, golf, tenis. Právě z posledních dvou sportů se hráči z her omlouvají. „Nebo pak někdo jede na olympiádu jen na dovolenou.“
Soumrak nad deblkánoemi
Ale hry jsou především byznys. Šance na změnu je minimální. Aby nejsilnější země mohly ve vodním slalomu nasadit v každé kategorii dvě lodě, je nereálné. Neprošel ani návrh na automatický start aktuál- ních mistrů světa mimo národní kvótu. Tak by do Ria prošli Prskavec a Kudějová a uvolnili tím česká místa Hradilkovi a Hilgertové.
„MOV žádá co největší zastoupení zemí, i když z hlediska kvality závodu je to nesmyslné,“říká Mašková. Navíc souběžná snaha MOV o genderovou rovnost patrně způsobí, že v olympijském Tokiu 2020 bude kategorie deblkanoistů nahrazena singlkanoistkami.
„Kategorii, která je tradiční a divácky zajímavá, nahradí jinou, na kterou se podle mne nedá dívat. Když jsme to poprvé slyšeli, ani jsme tomu nechtěli věřit,“podotkl Pavol Hochschorner, trojnásobný vítěz her v deblkánoi.
Vodní slalom doplácí též na skutečnost, že jej MOV bere společně s rychlostní kanoistikou jako jeden sport. „Pak nám říkají, že má kanoistika šestý největší počet medailí na hrách a že by jich měla mít méně. I v tomto směru údajně MOV chystá reorganizaci,“tvrdí Mašková. Přitom rychlostní kanoistika má disciplín 12 a slalomáři jen čtyři.
Pro případ „ohrožení“ICF chystá nově testovanou disciplínu slalomkros, vodní obdobu skikrosu či závodů BMX. „Nám přijde dost šílená, ale v MOV na tyhle cool disciplíny slyší,“poukazuje česká členka technické komise.
O změnách ovlivňujících kariéru mnoha sportovců často v MOV rozhodují lidé, kteří danému sportu nerozumějí. Vodní slalomář Tony Estanguet, nový člen MOV za komisi sportovců, to řeší po svém. Kolegům funkcionářům rozdává letáčky s osvětou o vodním slalomu.