Stát chce být projektantem citového života budoucí generace. Z jeho plánů se však vytrácí ověřená tradice, odbornost i zájem dětí.

Tatínkové dostanou týdenní dovolenou po narození dítěte, schválila vláda. Aby s ním prý mohli navázat citový vztah. Státní instituce prý objevily prameny, ze kterých prýští citové základy budoucí civilizace. Jestli to schválí parlament a podepíše prezident, nastartuje se podle jejich plánu za pakatel – maximálně 800 milionů korun ročně – citový zázrak. Alespoň tak by měl výsledek této státní investice vypadat.

Myšlenka, že se stát musí postarat i o to, aby nastartoval citový život mezi otcem a dítětem, se podobá aktuální novince v oblasti péče o děti vyrůstající mimo biologickou rodinu. Pro obohacení systému náhradní rodinné péče byla vygenerována funkce pěstounů na přechodnou dobu, kteří se za dvacet tisíc měsíčně, nejdéle však po dobu jednoho roku, budou snažit nastartovat nebo restartovat citový život ohroženého nebo psychicky poškozeného dítěte.

Děti bez rodičů – většinou odebrané z těžce nefunkčních rodin nebo opuštěné – mají v péči přechodných pěstounů dostávat citový základ na celý život. Tato chvályhodná myšlenka by však musela pokračovat tím, co v zemích českých většinou pokulhává, reálnými podmínkami a skutky.

Má to totiž jeden velký háček. Pěstouni na přechodnou dobu, kteří se mohou o dítě starat několik měsíců, ale maximálně jeden rok, by měli být automaticky vystřídáni trvalou pěstounskou rodinou, která bude mezitím získána a připravena. A zde je dítě chyceno na další háček – trvalí pěstouni nejsou. Trvalí pěstouni by si totiž museli vzít alespoň tři děti, aby dosáhli na částku, kterou pobírá pěstoun krátkodobý. Takže zájem o tuto péči strmě klesá a šance navázat na citový základ, který dítě získalo od přechodných pěstounů, nabývá záporných hodnot.

Kam citově nastartované děti půjdou po vypršení krátkodobé pěstounské péče, až nový zákon striktně omezí pobyt v dětských domovech, nikdo neví. Dětem nezbude než si vytáhnout klíček od zapalování a zaparkovat svoje city hluboko, kam na ně už nikdy ani ony samy nedosáhnou.

Stát chce být projektantem citového života budoucí generace. V kancelářích ministerstva práce a sociálních věcí se zřejmě rodí vývojový „zázrak“. A nápadně se podobá tomu, když socialističtí konstruktéři světlých zítřků od Vítězného února až po sametovou revoluci lákali do práce matky sotva narozených kojenců slovy, že jedině kolektivní zařízení – jesle – může správně vychovat kolektivního socialistického člověka.

K obezřetnosti vůči náboru nových pěstounů nabádá i zaručená informace, že pěstounskou péči jako zaměstnání nabízejí pracovnice úřadů práce dlouhodobě nezaměstnaným (nejspíše nezaměstnatelným) osobám.

Při Českomoravské psychologické společnosti, která představuje největší společnost psychologů České republiky, pracuje skupina pro náhradní rodinnou péči. Vznikla v reakci na to, že se z připravovaných právních norem zcela vytrácí ověřená tradice, odbornost, psychologické hledisko a zájem ohrožených dětí. Zatím však tato skupina marně tluče na zavřená vrata příslušného ministerstva.