Právo na důstojný konec života

Je dobré, že se konečně našel někdo, jako je asistent poslance Jiřího Zlatušky Milan Hamerský, který má odvahu postavit se čelem k otázce konce života. My, kteří jsme už v důchodovém věku, se nebojíme ničeho tolik, jako nedůstojného konce života. Doby, kdy už život není životem, ale jen zoufalým utrpením. Zvláště když je poznamenán krutou bolestí a naprostou nemohoucností. K čemu je dobré takové přežívání? Abychom si mohli říci, že jsme humanisté? Aby trpěli naši blízcí, kteří to musí snášet s námi? Jsme snad odmítáním eutanazie humánnější než třeba obyvatelé Švýcarska? Pokud by u nás bylo referendum k této otázce, troufám si tvrdit, že by se valná část z nás vyslovila pro umožnění eutanazie. Vždyť těm, kteří s ní nesouzní, ji přece nikdo nechce a nebude vnucovat. My jim nebereme právo na jiný názor, jen ať nás prosím nechají rozhodnout se podle naší vůle. — Marie Křepelová