HI, TADY JE MIKA

Den předtím jsem dostala zprávu, kterou bych si před deseti lety asi vytiskla, vystínovala zlatem a zarámovala: „Mika vám bude volat zítra v deset.“Ano, ten kudrnatý Brit Mika, co zpívá jako Freddie Mercury a jehož první desku Life In Cartoon Motion znám do teď tak dobře, že když někde v rádiu skončí jedna písnička, automaticky za ní očekávám tu další. V deset nula pět zvoní francouzské číslo. Nejsem včerejší, takže dobře vím, jak to chodí – asistent vytáčí číslo, a když se dovolá, předá ho hvězdě. Hvězda si přece nebude ťukat číslo nějaké Ciglerové sama, že ano.

„Hi, tady je Mika,“ozve se z mého mobilního telefonu ten dobře známý hlas. Všechny rádoby ležérní připravené úvodní hlášky se mi najednou vymazaly a já se zmůžu jen na trochu trapné: „Cože, jak to, to jste vážně vy?“

„Čekala jste asistenta, co? Že vás potvrdí a vy budete osm minut viset na lince, co? Haha, tak ne, máte rovnou mě,“směje se chlapík, na jehož ódu na baculaté holky Girl, You Are Beautiful tančilo loni u Ostravy skoro čtyřicet tisíc lidí, i když opravdu hodně pršelo.

„Před deseti lety bych z vás teď na místě asi omdlela,“říkám mu, zatímco si rychle nastavuju nahrávací zařízení. „Takže je teď pro všechny dobře, že jste o deset let starší,“vrátí mi okamžitě vtip a oba se rozesmějeme. Tyhle telefonáty bývají ze začátku dost škrobené. Je úlevné hned vědět, že to není ten případ.

Loni jste byl v Česku poprvé. Pamatujete si z koncertu na Colours of Ostrava něco? Pamatuju si každý festival, na kterém vystupuju, a to proto, že neberu drogy. Lidi, co berou drogy, totiž všechno zapomenou. Po pravdě jsem nečekal, že tam bude tolik lidí a že budou mít tak pozitivní energii. Bylo jim úplně jedno, že pršelo, všichni jsme byli mokří. Ale loni se mi u vás zase potvrdilo, že když osekáte všechny ty speciální světelné a zvukové efekty, je zážitek pro lidi kolikrát mnohem silnější. Říkám vám to