Pašeráci z nouze

Topí se v dluzích, a i když riskují doživotní vězení, jsou za pár desítek tisíc ochotni pašovat za hranice drogy. Podsvětí často verbuje kurýry mezi sociálně nejslabšími.

Třiačtyřicetiletý Jiří K. z Hrádku nad Nisou už roky snil o tom, že „udělá pořádnou ránu“. Rozuměj – vydělá velké peníze na automatech, v kasinech či pokrem. A dostane se z hlubokých dluhů a exekucí. Místo toho jej minulý týden i s jeho sedmdesátiletou matkou zadržela policie na letišti na Novém Zélandě, kam se snažili v kufrech propašovat 20 kilogramů pervitinu.

Jejich příběh odhaluje zákulisí českých pašeráků drog. Lidí, kteří se nechají najímat na práci, za niž jim hrozí i doživotní vězení. Lidí často sociálně slabých, hledajících cestu ze svých finančních problémů.

„Připadalo mi divné už to, že letí na Nový Zéland. Všichni tu věděli, že má dluhy a exekuce. Kde takový člověk vezme na letenku?“přemýšlí jedna ze sousedek z Loučné, části Hrádku nad Nisou, kde Jiří i s rodiči naposledy bydlel. V okrovém zanedbaném domě se zarostlou zahradou, o který v únoru 2013 přišli, protože jej zabavil exekutor kvůli dluhu lehce přes 17 tisíc korun.

Jiří K. – v Hrádku známý „průšvihář“, který se rád napil a byl trestán za vykradení čerpací stanice na nedalekém Chrastavsku – jezdil často hrát do kasin v Liberci. „V pátek to tam jedu vyhrát,“vzkázal na Facebooku například v listopadu 2014 pokrovému klubu v Liberci. Ani jednou však jeho plány nevyšly a dluhů přibývalo.

Kývnou na cokoliv

Jiří a jeho matka Jana – v městečku na pomezí Česka, Německa a Polska známá jako notorická hráčka automatů – se stali ideálním terčem výrobců drog. „Tady se takto obchoduje s kdečím, spousta lidí na sebe nechává třeba přepsat firmy, které pak zkrachují, berou si věci na splátky, které okamžitě prodají. Jsi zoufalej, nemáš peníze a potřebuješ je alespoň na hru, tak kejvneš na cokoliv,“popisuje zdejší život další „hráč“před jedním z nonstop barů v Hrádku.

Právě příhraničí je pro drogové obchody ideální, Žitavská pánev na trojmezí pak jasným favoritem.

Z Polska sem proudí léky, které se tam – na rozdíl od Česka – dají legálně koupit. Tady se z nich vyrobí pervitin, který kurýři, takzvané „otočky“, pašují přes hranice do Německa. Podobně to funguje i jinde u hranic se Slovenskem či Rakouskem. „Metamfetamin ukrývali kurýři například v pracím prášku nebo pod čalouněním zadních dveří automobilu,“popisuje některé případy, jak najatí poslíčci drogy vyvážejí, Národní protidrogová centrála v souhrnné zprávě k obchodům s pervitinem.

K výrobě kilogramu pervitinu je přitom potřeba 4,5 kilogramu polských léčiv v ceně asi 140 tisíc korun. „V rámci „velkoobchodního“ prodeje (tedy po kilogramech, pozn.

red.) prodávají pervitin za 250 tisíc korun kilogram.

V Německu se jeho cena zvyšuje čtyřnásobně, v dalších zemích až osminásobně,“dokresluje lukrativnost obchodu s drogami policejní zpráva. „V příhraničí se nachází drtivá většina velkoobjemových výroben metamfetaminu výrobců původem z Vietnamu,“potvrzuje mluvčí policejních specialistů na drogy Barbora Kudláčková. A právě ti se ve velkém potřebují drog zbavovat za co nejvyš- ší ceny. Tedy do zahraničí. I proto policistům zadržení matky a syna na Zélandu do puntíku připomnělo poslední případy z roku 2014, kdy výrobci drog verbovali v chudých českých lokalitách zadlužené lidi. Přesně to totiž pasuje i na Jiřího K.

„Měl dluhy, spoustu exekucí, občas byl nalitý, ale že se dostane k takovému obchodu, by mě nenapadlo,“kroutí hlavou starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka, který se s rodinu osobně zná.

Vysvětlení, jak se lidé jako Jiří K. dostanou k byznysu s drogami, není vůbec složité. Dluhy jsou jejich nejlepším „pracovním doporučením“. A tak často přijde nabídka: „vykoupit se“neboli rychle si vydělat. Pochopitelně nikoliv legálně.

„Lidé, kteří jsou ochotni riskovat a vézt za hranice drogy, museli rezignovat na všechno. Ale sociálně slabí za pár tisíc na ruku udělají leccos, třeba na sebe často nechají přepsat dluhy různých podnikatelů nebo uzavřou smlouvy,“potvrzuje Roman Slivka, koordinátor pro Romy a sociálně slabé na jihu Čech.

Podobně jako před dvěma lety

Podrobnosti příběhu Jiřího K. a jeho matky zatím nejsou známy. Policie však věří, že hrozba doživotního vězení je přiměje říct, kdo je na Nový Zéland poslal. Pracuje i s verzí, že to byl někdo místní.

V libereckém podsvětí se různí lidé s dobrými kontakty na Vietnamce a s podezřením, že je živí obchod s drogami, najdou. Chudí a zadlužení jim přezdívají prodavači naděje.

„Nebudu mít s drogami nikdy nic společného, a to ani kdybych neměl mít na chleba,“vzkazuje v jedné z internetových diskusí k případu muž z Hrádku, který žije ve Vietnamu a o jeho podnikatelských aktivitách se toho moc neví. Sám přiznává, že byl za poslední rok a půl třikrát v Thajsku a naposledy před měsícem jej v australském Sydney kontrolovali, zda u sebe nemá drogy.

V roce 2014 dostali dva zadržení kurýři za dopravení zásilky s drogami do Japonska dohromady 100 tisíc korun. Při mezipřistání na ně čekal speciálně upravený kufr, v jehož dně se skrývaly drogy. Metamfetamin tehdy pocházel z Íránu, kde se gram dá pořídit za 200 korun. V Japonsku stojí v přepočtu 19 tisíc korun, na Novém Zélandu okolo 16 tisíc.

Lidé, kteří jsou ochotni riskovat a vézt za hranice drogy, museli rezignovat na všechno.