Proč to hrajete tak nepoliticky?

eskému divadlu se dá vyčítat ledacos. Co je však pro ně charakteristické a vyčítá se mu zcela právem, je jeho naprostá apolitičnost, neangažovanost, společenská nekritičnost. Občas nám to sice může být příjemné (proč taky do všeho tahat politiku), ale u divadelních her, které se společenskými problémy zabývají, je zaujetí nějakého postoje základní podmínkou jejich inscenování. Mezi takové hry rozhodně patří Nepřítel lidu od Henrika Ibsena.

Právě tento kus dnes často mají v repertoáru přední evropské scény, je pro naši dobu totiž jako stvořený. Objevuje se i na těch českých. Pro připomenutí: drama z roku 1882 se odehrává v prosperujících lázních. Čestný lékař, doktor Stockmann, objeví, že voda v lázních je zdravotně závadná. Problém chce zveřejnit a horuje za jeho nápravu. Rekonstrukce by však stála mnoho peněz, lázně by se musely na čas zavřít a kdo ví, jestli by se pak vrátily ke své bývalé slávě, když by měly jednou tak poškozenou pověst.

Příběh je v první řadě ukázkovou studií alibismu a oportunismu, neboť lékaře zpočátku všichni podporují, ale pak se od něj odvracejí, jakmile je ohrožena jejich existenční jistota. Hra má však další fasety: v osobě hlavního hrdiny je ztvárněn prototyp aktivistického fanatika, který je za svým přesvědčením ochoten jít přes mrtvoly až k sebezničení. Jeho protipólem je jeho bratr, starosta města. Nejde však o jednoznačně negativní postavu, spíš o typ racionálního pragmatika.

V Ibsenově hře toho najdete mnohem víc

Ústecké Činoherní studio před pěti lety využilo hry Nepřítel lidu při svém boji s radnicí.