Baťa vsadil na film a zlínské ateliéry teď slaví 80 let
Za vším, co ve Zlíně mělo úspěch, stála firma Baťa. Nejinak tomu bylo i v polovině 30. let, kdy vedení podniku rozhodlo o výstavbě filmového ateliéru na kudlovském kopci. Rozhodnutí to bylo navýsost šťastné. Těžil z něj nejen obuvnický koncern, ale celá československá kinematografie.
Na první pohled se může zdát, že boty a film nemají vůbec nic společného. Jenže vše bylo trošku jinak. „Rychle se rozvíjející podnik a jeho produkty potřebovaly efektivní propagaci. A vedení závodů moudře vsadilo na film,“vysvětlil filmový historik Jiří Novotný.
Plány na stavbu vypracoval architekt Vladimír Karfík, jeden z tvůrců moderního Zlína.
„Bylo vybráno odlehlé a zvukově izolované místo na kopci poblíž lesního hřbitova, v katastru obce Kudlov. Otevřené horizonty dávaly možnost natáčení exteriérů. Zkoušky vody prokázaly její způsobilost pro provoz vyvolávacích procesů,“napsal ve svých vzpomínkách Kronika kudlovské stodoly Elmar Klos, pozdější držitel Oscara za Obchod na korze (spolu s Jánem Kadárem).
Právě on byl jednou z klíčových osobností při vzniku ateliérů. Pod úspěchem filmů, jež tehdy ateliér opouštěly, byl podepsán spolu s producentem Ladislavem Koldou a avantgardním fotografem, kameramanem a střihačem Alexanderem Hackenschmiedem (i on později získal Oscara).
Tempo výstavby bylo baťovské: na podzim 1935 dělníci kopli do země a o osm měsíců později byl ateliér o rozměrech 12,5 krát 18 krát 12 metrů hotov.
„Byl plně vybaven moderní snímací technikou, laboratořemi a přilehlou čtyřpatrovou budovou s ad- ministrativou a dílnami,“uvedl Novotný. Na protějším svahu u lesa se počítalo s kolonií domků pro pracovníky studia.
Točily se nejen filmy reklamní, ale i dokumentární, instruktážní, experimentální, cestopisné, vědecko-populární a školní, s nimiž začal režisér Jaroslav Novotný (otec historika Jiřího – pozn. red.).
Práci na Kudlově si vyzkoušeli režiséři Otakar Vávra, Martin Frič, Jindřich Honzl, Bořivoj Zeman, spisovatel Jan Drda, filmové hvězdy Vlasta Burian, Jindřich Plachta, Jiřina Štěpničková, Jára Kohout, Raul Schránil i herci nastupující generace Karel Höger, Josef Kemr nebo Dana Medřická.
Za celou 80letou historii se ateliéry několikrát ocitly v ohrožení. Prvním takovým momentem byla druhá světová válka. Studio bylo tehdy prodáno německé společnosti.
Ačkoliv bylo podřízeno okupační moci, udrželo si jistou svobodu. Stáhly se do něj z Prahy významné filmařské osobnosti a útočiště zde našla třeba i Alena Vančurová, dcera popraveného spisovatele a vlastence Vladislava Vančury. Už zde také působili Hermína Týrlová a Karel Zeman, zakladatelé tuzemské animace.
Po druhé světové válce sílily tendence studio zrušit, ale naštěstí se tak nestalo. Ateliéry se zaměřily na školní filmy a vznikaly zde rovněž snímky z cest slavné cestovatelské dvojice Hanzelka – Zikmund.
Klíčovým okamžikem se stal na konci padesátých let nástup nového ředitele Aleše Bosáka a nového režiséra Josefa Pinkavy. Bosák brzy poznal, že Pinkava má nejen velký filmařský talent, ale rovněž to bezvadně umí s dětmi.
Tím nastala nová etapa kudlovské- ho studia – začalo vyrábět dětský film a pořádat festival pro děti, který vyrostl do největší přehlídky svého druhu na světě.
Dále pokračovala i tvorba animovaná, ať už dílem Týrlové, Zemana, nebo i dalších animátorů, a vyráběly se i kreslené večerníčky, zejména pro bratislavské studio.
Přelomový moment nastal s Listopadem 1989 a následným zrušením státního filmového monopolu. S privatizací do ateliérů vstoupila společnost Bonton, která zajistila práci v podobě nových dílů Boba a Bobka a Pata a Mata.
Dnes v areálu působí několik společností, které mají společný zájem do tohoto místa vrátit filmovou tvorbu a zpřístupnit jej veřejnosti. Jedním z posledních projektů, které se v ateliérech točily, byly dvě řady seriálu Znamení koně.
— Martina Malá