Nibaleone. V řídkém vzduchu ožil Žralok

Vincenzo Nibali předvedl úžasný zvrat a má čtvrtý titul ze závodů Grand Tour

už zítra v časopise AUTO DNES

Byl odepisován, kritizován, pitván, rozebírán na kousky.

A nyní je jedenatřicetiletý Vincenzo Nibali šampionem Gira!

Před čtvrteční etapou podstoupil sérii zdravotních testů a tým Astana zvažoval, že jej v případě negativních výsledků stáhne.

Ještě v pátečním poledni měl na 4. místě pořadí ztrátu 4:43 minuty.

V dalších dvou dnech ji proměnil v náskok 52 vteřin a růžový trikot. Předvedl jeden z největších zvratů v historii Gira. Jako kdyby hokejový tým v posledních pěti minutách finále otočil z 0:4 na 5:4.

Počtvrté v životě ovládl třítýdenní klání kategorie Grand Tour. Z aktivních jezdců má více titulů pouze Alberto Contador – sedm.

Na první triumf na Vueltě 2010 dosáhl „Žralok“Nibali coby dravý, bezstarostný mladík. Další dva na Giru 2013 a Tour 2014 potom byly natolik jednoznačné, že v posledních dnech už prakticky nebylo co řešit. Tento byl nejtěžší. A nejpůsobivější. „Nejlepší vítězství v historii stáje Astana,“tvrdil její boss Alexander Vinokurov a najednou (nejspíš už marně) doufal, že si Nibali plánovaný odchod z týmu rozmyslí.

Zapomenut byl cyklista, který v Dolomitech tři dny trpěl a zaostá- val a který tehdy říkal: „Jsem jen člověk, všichni máme zlé dny.“V Alpách naopak Nibali líčil: „Čím byl vzduch řidší a nadmořská výška větší, tím jsem se cítil lépe.“

Zapomenut byl i stoh kritických článků italských médií. Už po pátečním etapovém triumfu zářil z Gazzetty dello Sport obří titulek NIBALEONE (spojení slov Nibali a campione, tedy šampion –

Ovšem aby se opravdu stal šampionem Gira, musel nejprve v so- botní alpské etapě zlikvidovat 44 vteřin ztráty na Kolumbijce Estebana Chavese.

Provedl to bravurně. S využitím mimořádné vrchařské síly Astany.

Posledních 30 kilometrů v horách se změnilo ve zničující bleděmodrý kolotoč, jehož ďábelské tempo rozjel ve skupině favoritů Nibaliho pomocník Fuglsang, načež předal žezlo Scarponimu. Patnáct kilometrů před cílem přišel v průsmyku Lombarda drtivý úder Nibaliho. Zprvu se jej ještě drželi Chaves a Valverde, brzy už nikdo.

„Ani jednou jsem se neohlédl. V pátek jsem nabral spoustu sebedůvěry. Teď jsem hrál všechno, nebo nic,“říkal Nibali. Další parťák Kangert se stáhl z předchozího úniku a ještě mu potáhl tempo. „Tactica incredibile,“křičel hlasatel.

Za Chavesem dorazili před etapou rodiče, poprvé v životě do Evropy. Don Jairo a doňa Carolina seděli u cíle, drželi se za ruce, doufali. Jenže růžový dres byl strháván z jejich syna. Nibali proťal osamoceně cíl a hlasatel počítal Kolubijcovu ztrátu: „20 vteřin, 30, 40, 45, 50.“Hotovo! Chaves projel páskou až s odstupem 1:36 minuty hned vedle Scarponiho z Astany. Jeden zklamaný, druhý nadšeně zvedající paži na znamení týmového vítězství.

Tolik emocí najednou prýštilo v Sant Anna di Vinadio.

Nibali se sklonil nad řidítka, plakal dojetím, když jej kdosi objal a gratuloval mu. Chavesovi rodiče!

Druhý Chaves líčil, že nachladl a bral antibiotika, ale vzápětí dodal: „To není výmluva. Neměl jsem dnes dobré nohy. Je to jen závod. Hlavní je, že jsou tu mí rodiče.“

Opodál dlouze seděl na asfaltu Steven Kruijswijk, těsně sražen ze stupňů vítězů. Po pátečním pádu měl zlomené žebro. „Uvidíme, kam s ním dojedu,“prohodil na sobotním startu. Přejel s ním 4 100 výškových metrů v dosahu nejlepších!

Nibali, před týdnem zlomený a nemluvný, by se najednou samým štěstím rozdal. „V Dolomitech jsem si na chvíli pomyslel, že vše je ztraceno,“vyprávěl. „V Alpách jsem si řekl: Neřeš, kolikátý budeš, prostě útoč.“

Nedělní Gazzetta přes celou první stranu hlásala „Jeho Veličenstvo Nibali“a pod tím „Jeho Veličenstvo Real“. Úvodník listu popisoval končící drama Gira 2016: „Muka, vzkříšení a extáze. Příběh, jako kdyby se Homér potkal s Hitchcockem.“