Tři vady na kráse v případě policejních odposlechů
Soud v kauze Nagyová pokračuje, a to i s odposlechy, jež zachytily pikantní konverzace. V této souvislosti se zároveň objevují články typu, že se politici bojí sledování, a proto si šifrují zprávy. Jak již MF DNES informovala, česká policie disponuje špičkovým špionážním systémem telefonů a počítačů s názvem Janus. Je italský a má tři vady na kráse:
Infiltrace mobilu či počítače probíhá pomocí různých webů. Pokud například ve firmě s deseti zaměstnanci navštíví někdo web (třeba Komerční banky) určený k infiltraci, není pro policii složité vyfiltrovat a infikovat tuto konkrétní cílovou osobu. Tudíž policisté operativně zajistili weby vhodné k infiltraci. Jde o stránky sreality.cz, dopravniinfo.cz a desítky dalších. Vědí o tom však společnosti, jež je provozují? Nikoli.
Druhý problém tkví v tom, že z procesního hlediska probíhá vše v nejvyšší míře utajení: soud ani státní zástupci nejsou informováni o způsobu a typu užití operativní techniky. Soudce sice tedy ví, že je dotyčná osoba sledována, netuší však už, že na ni byl nasazen Janus.
A zatřetí je otázkou, je-li odposlouchávaný prostor vždy v souladu s vydaným soudním příkazem a nezachycuje-li Janus, užívající hojně prostorový odposlech, též konverzace dalších lidí. Obvykle prý ano...
Janus využili detektivové právě v kauze Nagyová. Z mobilů sbírali nejen data, ale i obsah hovorů včetně aplikací Viber, Skype, WhatsApp či Threema. O problematice těchto odposlechů přitom nedávno rozhodoval Ústavní soud a označil je za nezákonné. Předseda senátu pražského městského soudu Petr Novák to však v potaz nevzal. Odposlechy v nynější větvi aféry (vyzrazení utajované informace Bezpečnostní informační služby) byly podle něj naopak zákonné. Rozhodnutí Ústavního soudu, kdy musí o odposlechu vždy rozhodnout okresní soud v místě, kde byl spáchán údajný trestný čin (to se zde nedělo), nemůže podle soudce platit zpětně.
V tomto případě je třeba Nováka ocenit, upřednostnil veřejný zájem. Nicméně na shora uvedené tři problémy by měl český právní řád rozhodně myslet.
— Marek Přibil